Ottův slovník naučný/Affinace
| Ottův slovník naučný | ||
| Affilovati | Affinace | Affinis |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Affinace |
| Autor: | Bohuslav Raýman, Jan Vincenc Diviš |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 323. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Affinace (z franc. affiner, čistiti): 1) Process technický, jímž se dělí pomocí kyseliny sírové zlato od stříbra. Získáváme totiž pochody hutnickými z rud stříbronosných, jež ale taktéž zlato obsahují, zlato pohromadě se stříbrem. Jelikož kyselina sírová ve stříbro působí, ve zlato nikoliv, hutníci vaří směs obou kovů v nádobách železných, porcelánových, ano i platinových (v posledních zvláště v Rusku) s kyselinou sírovou buď přímo na plameni aneb pomocí přehřáté páry vodní. Zlato netknuté zbývá na dně nádob i sbírá se, vaří opětovně s kyselinou sírovou, přetavuje s kyselým síranem sodnatým, rozpouští se v lučavce a sráží pomocí zelené skalice. Stříbro mění se při a-ci v síran stříbrnatý, sůl ta rozkládá se plotnami měděnými v kovové stříbro a ve skalici modrou, kteráž se uvádí do obchodu. Na místě ploten měděných užívají nověji podlé předpisu Gutzkova taktéž ku sražení stříbra skalice zelené. A. rozmnožila veřejný majetek o mnoho set millionů zlatých, jež strženy jsou za zlato, které bylo v mincích starších i ve zboží stříbrném utajeno. Rn.
2) A. nazývá se v cukrovarnictví předběžné čištění surového cukru v mlýncích odstředivých pomocí parní mlhy, kterážto svádí se do vnitřního lubu centrifugy, aby se docílilo mechanické probělení cukru, prve než surovina podrobí se vlastní raffinaci. Takovýmto čištěním suroviny dociluje raffinér značné úspory při filtraci přes uhel kostní (spodium) a továrna může spracovati denně větší množství suroviny na jemnou raffinádu. A. užívá se s prospěchem pouze při hrubozrnné, ostře vyhraněné surovině, ježto cukry drobnozrnné nehodí se, protože syrob houževnatě poutají a při bělení v centrifugách mnoho jemného zrna se rozpouští. V Rusku již ode dávna užívalo se co suroviny pro raffinerie úplně bílého písku (průběle), řečeného u nás farinu, pročež raffinády ruské vyznamenávaly se vždy jemnou chutí, zvláštní tvrdostí a čistotou. DČ.