Ottův slovník naučný/Aes

Údaje o textu
Titulek: Aes
Autor: Bohuslav Raýman, Vojtěch Hanačík, František Kropsbauer
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 288–289. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Aes (lat.), kov: 1) Jest obecnější pojem starých, patřící několika kovům, zvláště však platil o bronzu. Slitina ta skládala se z mědi a cínu, jimž bývaly přimíšeny kovy: stříbro, olovo, zinek a železo. Příměsi ty nebyly zúmyslně do bronzu přidány, nýbrž pocházejí z rud, které dobývání mědi a cínu sloužily. Rn.

2) Aes 1. jakožto peníze vůbec. a) Jako ve Spartě v prvních dobách historických budí pozornost naši pověstné železné peníze, železné kusy, pruty, zavedené prý přísnou disciplinou Lykurgovou, aby chránily domácí prostoty před volným obchodem s cizinou a následky jeho, tak representuje se nám mohutná a velkolepá budova moderního finančnictví u starých kmenův italských nad pomyšlení nepatrně a chudičce. Kdežto u jiných vzdělaných národů starověku základem měny byly kovy ušlechtilé, stříbro a zlato, a to nejen ve vzdáleném Egyptě, nýbrž v samé Italii v osadách řeckých, Římané a Italové vůbec při obchodech užívali kusů mědi, které původně neměly ani tvaru mincí, ani známky žádné, a nebyly počítány, nýbrž váženy. Toto aes rude, měď surová, později, jak se zdá, za krále Servia Tullia, když technika pokročila, dostalo jistý tvar, čtverhranný neb okrouhlý, a opatřováno rozličnými obrazy zvířecími, na př. býka, Pegasa, slona, orla s bleskem; posud však neměla ani tato znamenaná měď (aes signatum) žádného označení ceny. Poněvadž pak kusy ty bývaly dosti těžky, někdy až i 5 liber, říkalo se jim později, když zavedeny mince lehčí, aes grave, těžká měď, a byly to již librové assy. Nejbohatší sbírka takových kusů těžké mědi jest v Collegio Romano v Římě a v Britském museu v Londýně. Srov. P. Stettiner: Considerazioni sull´ aes grave etrusco (Mittheilungen des römischen Instituts, 1887, str. 192–196). b) Mědi užívali Římané výhradně až do dob Pyrrhových, čímž se stalo, že slovo aes měd, ustálilo se jakožto pojmenování pro peníze vůbec, tak že Ulpianus v Digestech praví: »také zlaté mince nazýváme aes (mědí)«. Ve starých právnických formulích římských čteme vždy jen aes na př. při mancipaci: »hunc ego hominem ex iure Quiritium meum esse aio; isque mihi emptus est hoc aere aeneaque libra«. Čteme u spisovatelů římských: servi aere parati, otroci penězi koupení, aes alienum, což znamená peníze cizí = dluhy, aes hordearium a j., ano plurál aera znamenal tolik co stipendium, žold, po případě stipendia, léta služebná ve vojsku.

2. Aes jakožto peníze měděné zvláště. a) Až do skončení války s Pyrrhem a začátku punských válek měli Římané pouze měděné peníze, těžké assy librové. Základem měny byla tedy jedna libra mědi o 12 unciích, zvaná ass, jen že ve skutečnosti lit býval as jen o 10 unciích. Cena byla asi 20 krejcarů našich. Později pak, roku 269 př. Kr., když zavedli Římané měnu stříbrnou a asi šedesát let později počali raziti mince zlaté, stále snižovali váhu a cenu nepohodlných a nepěkných assů (nejprve snad r. 244 před Kr.) na ⅓, tak že z libry mědi razili 3 assy po 4 unciích, 2½ těchto lehkých assů bylo tolik co stříbrný sesterc (semis tertius HS) po 10 unciích, tak ze sesterc rovnal se starému librovému assu, jenž také vážil 10 uncií, jen že cena sesterce byla asi 10 našich krejcarů. 10 lehkých assů = 40 unciím = 1 stříbrné drachmě attické = 1 římskému stříbrnému denáru (denarius místo denasius, 10 assů) = 40 krejcarům; tato měna třetinová netrvala však dlouho a již za první války punské raženo z 1 libry mědi 6 assů po 2 unciích, později lege Fabia snad r. 217 před Kr. po 1 uncii a lege Papiria asi r. 90 př. Kr. po ½ uncii. Ale cena více neklesala s váhou, nýbrž ass takový platil tolik co dřívější třetinový, tedy 4 krejcary. Shledáváme-li tedy u Livia vyložený census Servia Tullia tak, že do I. třídy náleželi, kdož měli 100.000 assů atd. až do V. třídy, kdož měli 11.000 assů, nesmíme mysliti při těch sumách na assy Serviovské, totiž librové, po 20 krejcařích, poněvadž by v V. třídě byli velicí – aspoň na tehdejší poměry – boháči, mající 2200 zl. dle našeho počtu, nýbrž na pětkrát lehčí assy z Liviovy doby, tedy census I. třídy obnášel jen 20.000 assů librových (4000 zl. našich) čili dle pozemků 20 jiter, ježto jitro mělo cenu 1000 librových assů, census pak II. ne 75.000, nýbrž 15.000 librových assů (3000 zl.), III. ne 50.000, nýbrž 10.000 lib. assů (2000 zl.), IV. ne 25.000, nýbrž 5000 lib. assů (1000 zl.), census V. třídy ne 11.000, nýbrž jen 2200 lib. assů (500 zl.), což se i shoduje se zprávami Dionysia Halikarnasského, jenž na př. pro I. třídu zaznamenává census 100 min, což je právě 4000 zl. Měděné peníze z dob císařských dělí numismatikové ve 3 třídy dle velikosti (aenei primae, secundae, tertiae formae). Za Diokleciána a jeho spoluvladařů zavedeny na rozkaz císařův dvoje měděné mince, t. zv. follis čili pecunia maior (maiorina), asi tak veliký jako aenus secundae formmae, a nummus centenionalis, podobný někdejšímu čtvrtinovému assu (quadrantu). Peníze stříbrné a zlaté zavedeny zajisté následkem styku Římanů s italskými obcemi řeckými, zejména ve válce s Pyrrhem. Mythologie římská pak vyjádřila přechod ten od mědi ke stříbru bájí, že Aesculanus jest otcem Argentinovým. b) Po zavedení měny stříbrné a zlaté, když měděné peníze považovány za drobné, málo vzácné mince, císařové osobivše si právo razti stříbrné a zlaté mince, ponechali aeráru, aby razil měděné. Poněvadž pak aerár byl pod dozorem senátu, spatřuje se na rubu měděných mincí z té doby S. C. (senatus consulto). Jen Nero, jak se zdá, rozšířil právo své i na ražení měděných peněz. c) Města řecká za nadvlády císařů také razila jen měděné mince z téhož asi důvodu; a jen několika málo městům, jako Amisu v Pontě a Tarsu v Kilikii, dovolili císařové stříbro a zlato raziti. Po Galienovi však i právo měď raziti vzato městům řeckým, mimo Alexandrii egyptskou, kde až do Konstantina Velikého si razili peníze řecké. Před nadvládou římskou byly v řeckých státech a městech, i v Italii ležících i v obcích od Řeků závislých, raženy mince stříbrné a zlaté, a to před Alexandrem Velikým výhradně, jak o tom svědčí veliké množství i drobných stříbrných peněz, zachovaných v Athénách a městech italských, původu řeckého. Ušlechtilost řecká vzpírala se měděné minci, a jakkoli r. 400 zavedeny v Athénách drobné χαλκοί, brzo zase odstraněny. Po Alexandru Velikém však začala se rozmáhati měď a za vlády římské byla tak rozšířena, že některá města řecká jen měděné peníze razila.

V době novější objeveny také čtverhranné měděné mince řecké králů bakterských, kteří od r. 250 před Kr. samostatně začali vládnouti v Baktrii, provincii někdy perské. Hčk.

3) Aes. Za pozdějších dob užíváno slova aes ve smysle přeneseném jako dávka, na př. aes equestre (v. t.), k jehož vymáhání bylo zvláštní rychlé exekuční řízení, t. zv. legis actio per pignoris capionem; dále znal římský starověk mezi jinými aes uxorium, kteroužto daň za pozdější republiky ukládali censoři neženatým. Kr.