Ottův slovník naučný/Aeolina

Ottův slovník naučný
Aeolidia	Aeolina	Aeolipila

Údaje o textu
Titulek:	Aeolina
Autor:	Jiří Stanislav Guth-Jarkovský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 265. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Související na Wikidatech: aeoline

Aeolina, také Claväolina: 1) Osmistopý rejstřík varhanový, jako fysharmonika, bez píšťal, skládající se jen z kovových jazýčků, svižného, jemného zvuku Lze ho užiti jen s jiným, krytým rejstříkem anebo s nějakým otevřeným, osmistopým hlasem úzké mensury. Aeolina vyskytuje se také v 16stopovém tónu. – 2) Hudební nástroj, jehož účinek záleží v transversálním chvění stojacích tyčinek či per kovových nebo jazýčků; není to než pozměněná forma dětské harmoniky, při které však proud vzduchový nežene se ústy, nýbrž měchem, jejž hráč řídí rukou nebo nohama. Ae-nu vynalezl prý r. 1800 jakýsi Eschenbach (Koch, Mus. Lexikon a Leipz. Mus. Ztg. 1820 S.506), dle jiných Reich, hotovitel hud. n. ve Fürthu. Tolik jisto, že ae. byla předchůdkyní fysharmoniky, které byla také vzorem. Jmenovali ae-u také Aeolodion aneb Aeolodikon, kteréž pojmenování připisují jakémusi Voigtovi, prý spolupracovníku Eschenbachovu při jeho vynálezu. Sturm v Suhlu zhotovil 1832 ae-nu ve větších rozměrech o šesti oktávách, jejíž těleso a mechanika docela byly z kovu (Welcker, Mag. mus. Tonwerkzeuge; 1855). Gh.