Ottův slovník naučný/Adressa
| Ottův slovník naučný | ||
| Ad replicandum | Adressa | Adressář |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Adressa |
| Autor: | Emil Herrmann, Jiří Pražák |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 233–234. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Adressa (z franc.): 1) Nápis na listě neb zásilce poštovní, obsahující jméno, stav a bydliště adressátovo, t. j. toho, komu věc má býti dodána.
2) A., v právě směnečném udání jména osoby nebo firmy, která má směnku zaplatiti, tedy udání směnečníka (trassáta). Takové udání směnečníka, které se píše na levé straně směnky pod její textem, připojuje se jen při směnkách vydaných čili cizích, neboť při směnkách vlastních vydatel sám zavazuje se zaplatiti sumu směnečnou. Udání směnečníka jest nutnou částí směnek vydaných. Od této obecné a-ssy sluší rozeznávati adressu podpůrnou (Nothadresse), totiž udání osoby nebo firmy na směnce, na kterou se majitel směnky má obrátiti, když směnka nebyla buď přijata nebo zaplacena, anebo když ve případu nejistoty akceptanta zjištění bylo odepřeno. Podpůrnou a-ssu mohou udati na směnce vydatel a indossanti. Kdo podpůrnou a-ssu udává, slove podpůrný adressovatel (adressant), udaná osoba nebo firma slove podpůrný adressovník (adressát). Adressovatel může na směnce udati i více podpůrných adressovníků; podpůrní adressovníci musí míti bydliště své v tom místě, kde směnka zaplacena býti má. Podpůrné a-ssy píší se obyčejně na přední straně směnky dole, asi takto: Bude-li třeba (nebo: pro případ) u p....... za......, při čemž se jméno adressovatele naznačí obyčejně pouze začátečními písmeny. Jest-li na směnce udána podpůrná a., a byla-li směnka pro nepřijetí protestována, musí majitel její žádati přijetí od podpůrného adressovníka, a může na svých předchůdcích žádati jistotu jen tenkráte, když také podpůrný adressovník odepře přijetí. Přijme-li podpůrný adressovník směnku, stane se příjemcem pro čest. –nn.
3) A., ve smyslu státoprávním prohlášení nebo osvědčení, kteréž se činí některému orgánu, jenž působí v životě veřejném, buď z ohledů konvenienčních (na př. za účelem blahopřání neb vyslovení soustrasti) neb za účelem tím, by činnost orgánu, jemuž a. zní, brala se po přání původce jejího směrem tím neb oním. Tak podávají se poslancům se strany voličů a-ssy důvěry neb nedůvěry, sborům zákonodárném, vládě neb orgánům samosprávy se strany jednotlivců, spolků neb korporací a-ssy za opravy v oboru zákonodárství neb správy. A-ssy druhu poslednějšího nazývají se obyčejně peticemi (v. t.). Nejdůležitějšími jsou a-ssy, které podávají sbory zákonodárné k vladaři za příčinou jistých slavnostních aktů, na př. korunovace, zahájení porad sboru a pod., poněvadž v takových prohlášeních, která se jeví býti buď aktem spontánním neb odpovědí (pravidelně parafrasí) ku předcházejícímu prohlášení vladařovu (t. zv. trůnní řeči), bývá naznačen způsob, kterým by se po přání sněmu v nastávajícím období měly vyřizovati záležitosti veřejné. Právo skládati své přesvědčení v a-ssy přiřknuto oběma sněmovnám říšské rady výslovně §. 21. rak. ústavy ze dne 21. pros. 1867 č. 141 ř. z. Právo to náleží mezi t. zv. parlamentární kontroly výkonné moci, nemá však valné ceny praktické, poněvadž při vládě parlamentární a. jest zbytečna, při odporu vlády proti požadavkům parlamentu však a-ssou mnoho se nepořídí. Pžk.