Ottův slovník naučný/Petice
Ottův slovník naučný | ||
Pethion | Petice | Pětichvosty |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Petice |
Autor: | neuveden |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 605. Dostupné online. |
Licence: | PD anon 70 |
Heslo ve Wikipedii: Petice |
Petice (z lat. petitio), žádost, prosba, zvláště k panovníkovi, parlamentu neb úřadům. V Rakousku nazýváme p-mi toliko ony návrhy a žádosti, které se činí přímo panovníkovi nebo některému sboru zákonodárnému za jakési opatření spadající buď do oboru zákonodárství nebo veřejné správy. V dobách, kdy panovníci prosbám svýcn poddaných bývali nepřístupni, znamenalo to veliký pokrok, jestliže bylo připuštěno, aby jednotlivci směli panovníkovi předkládati své prosby. V moderním státě právo podávati p. čili právo petiční jest všeobecně uznáno. Právo rak. zaručuje právo to čl. 11. zákl. zák. stát. z 21. pros. 1867 č. 142 ř. z. Právo petiční přísluší nejen osobám fysickým, nýbrž i právnickým, t. j. spolkům a korporacím. Naproti tomu nemůže nějaké shromáždění jako takové pod společným jménem vykonávati právo petiční, nýbrž mohou tak činiti pouze jednotliví jeho účastnici jako tací. P. ke sborům zákonodárným smějí se přijmouti jen tenkráte, jsou-li podány některým členem sboru (§ 41 čes. zem. zříš., § 13. jedn. řádu řížské rady). – Srv. Pražák, Rakouské právo ústavní, III. (Praha, 1897), str. 104 a a 105.