Ottův slovník naučný/Adipocire

Ottův slovník naučný
Adipidní	Adipocire	Adipová kyselina

Údaje o textu
Titulek:	Adipocire
Autor:	Ferdinand Pečírka
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 204–205. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Adipocire [adiposír], fr. (z lat. adeps tuk, cera vosk), tuk neb vosk mrtvolný, nazývá se látka z kyselin tukových aneb jejich mýdel sestávající, která vzniká rozkladem mrtvol v půdě velmi vlhké aneb pod vodou, bezpochyby následkem nedostatečného přístupu vzduchu. Vyskýtání a-ry pozorovali poprvé r. 1786 Fourcroy a Thouret na hřbitově »nevinných dítek« v Paříži, a sice v ohromných společných hrobech, kamž rakve těsně vedlé sebe v několika vrstvách se ukládaly, takže jediný hrob obsahoval až 1500 mrtvol. Při otevření těchto hrobek po patnácti létech shledalo se, že rakve jsou úplně zachovalé, obsah jejich však proměněn v hmotu šedavou, jako sýrovitou, na omak tučnou, jež kosti obklopovala. Od té doby byly podobné zjevy literárně často zaznamenány a týkaly se mrtvol pohřbených buď v půdě hlinité, neb tam, kde zpodní voda vysoko dosahuje, a vůbec u mrtvol pod vodou se nalézajících. Půda, kde a. se tvoří, nehodí se ku pohřbívání, ježto mrtvoly tu netlejí normálním způsobem a v době obyčejné. Lučebně dokázáno, že a. velmi blízka jest přirozeným tukům ve tkani tučné, zejména podkožní, se vyskytujícím, a sice jsou v ní obsaženy tytéž kyseliny tučné, které v neutrálním tuku zvířecího organismu se vyskytují, aneb jejich čpavková či draselná mýdla. Ačkoli mnozí vážní autoři (Virchow, Kühne, Voit, Krattes) tvrdí, že a. vzniká i z bílkovin, experimentálně tvrzení toto dosud dokázáno nebylo. Peč.