Ottův slovník naučný/Adimari
Ottův slovník naučný | ||
Adím | Adimari | Adimonia |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Adimari |
Autor: | neuveden |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 203–204. Dostupné online. |
Licence: | PD anon 70 |
Adimari, vznešený rod florencký, r. 1766 vymřelý, jehož někteří členové měli vynikající účastenství ve správě města, jiní vyznamenali se jako státníci, dva pak zaujímají čestné místo v historii literatury italské, a sice: 1) Alessandro A. (* 1579 – † 1649), psal znělky italské prostřední hodnoty, jichž vydal v létech 1637–1642 šest sbírek (po 50 znělkách), převedl ne právě šťastně Pindara do veršů ital., opatřiv jej poznámkami a výkladem cenným (v Pise 1631). – 2) A. Luigi (* 1644 – † 1708), vystudovav v Pise, zdržoval se pak při různých dvorech italských, kde obzvláštěv Mantově vyznamenán některými čestnými úřady; konečně stal se prof. ve Florencii, kde konal přednášky o vědách rytířských, z nichž některé v rukopise do té doby v knihovnách florenckých se zachovaly. Z péra jeho vyšlo něco básní lyrických a dramatických, obzvláště vynikl jako satirik; 5 satir jeho namířeno jest proti paním, o nichž praví, že na širém světě není jediné, která by chvály zasluhovala.