Ottův slovník naučný/Acquit
Ottův slovník naučný | ||
Acquisti | Acquit | Acquit à caution |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Acquit |
Autor: | Karel Petr Kheil, redakce |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 137. Dostupné online. |
Licence: | PD old 70 |
Acquit [akì], franc.: 1) Zaplacení, též potvrzenka, kvitance. Obecnou jest zvyklostí mezi kupci, že při vykvitování účtu, zejména směnky, píše se na rubu jejím kvitovací formulka slovy pour a., par a., méně dobře per a., k nimž příjemce platu připojí svůj podpis a třeba i datum, ač při směnkách datum se nepsává, poněvadž rozumí se, že vykvitované placení stalo se v den dospělosti směnky. Čl. 38. směn. řádu předpisuje, že směnečný dlužník povinen jest zaplatiti, jen když se mu vydá vykvitovaná směnka. Při tom arci nemusí se užívati obvyklých slov pour a., nýbrž může se místo nich napsati podobný výraz, na př.: zaplaceno, vypořádáno, vyrovnáno, kvitováno a p. Zaplatil-li dlužník směnečný toliko čásť sumy směnečné, může jenom žádati, aby částka zaplacená na směnce se odepsala a kvitance na přepisu směnky se mu vydala. Při částečném placení směnky kvituje se obyčejně těmito slovy: à conto (na srážku) přijal jsem zl...., a k tomu připojí příjemce peněz svůj podpis a třebas i datum. Kh.
2) A. ve hře na kulečníku značí postavení kule, na kterou hráti jest účastníku následujícímu, zejména v partii kuželkové a ve hře »à la guerre«. Při tom snaží se hráč postaviti kuli co možná nevýhodně pro následovníka. red.