Achajský spolek založen byl r. 280 př. Kr. Města achajská byla těžce navštívena bouřemi diadochův a tyranny, kteří makedonskými vládci byli podporováni. Když však za strašného vpádu Keltů nebylo se nadíti městům achajským žádné pomoci z Makedonie, spojila se města Patra, Dymé, Tritaia a Farai r. 280 ve spolek a vypudila makedonské posádky. R. 276 přidalo se město Aigion ku spolku, který si obral úkolem ochranu proti tyrannům a makedonskému násilí. Znenáhla tvořil takto zařízený a. s. federaci desíti měst, jejichž měšťané mě i právo scházeti se ve spolkovou radu v Aigii a voliti na rok náčelníka (stratéga) i tajemníka (grammatea). Spolek sám nezdál se míti veliké váhy, když však r. 249 Aratem k němu připojen Sikyón, stal se a. s. ohniskem snah protimakedonských v Peloponnésu. R. 242 přinucen Aratem Korinth připojiti se ku spolku, později Troizén, Epidauros, Megara. Ve spolku s Aitóly pokusili se r. 239 Achaiové o útok na makedonskou Thessalii, který se sice nezdařil, avšak získány ku spolku větší čásť Argolidy a Arkadie s důležitou Megalopolí. Za poručenské vlády Antigona Dósonta dospěl a. s. největší moci a slávy. R. 229 přidaly se ku spoIku Athény, později i Argos a zbytek Arkadie. Avšak žárlivost Aitólův a poslední pokus Sparty a jejího krále Kleomena III. zhubily slávu achajskou. Vítězství Kleomenova obmezila a. s. téměř jen na Achaii samotnu. Poražen sice Kleomenés Antigonem Dósontem r. 221 u Sellásie, za to však zúžený a. s. musil přistoupiti ku spolku řeckomakedonskému a vzdáti se dosavadní své úlohy. Jenom obava před Římany, kteří již tehdy počali pečovati o věci řecké, zdržela krále Filippa V., že nezničil i zbytku někdejšího mocného spolku. Jeho úklady zavražděn r. 213 Aratos, avšak stratég. Filopoiménem (od r. 208)a-mu s-ku dodáno života nového. Hledě si proti Makedonii přátelství s Římany, rozšířil znova Filopoimén spolek do Arkadie, přinutil i Spartu ku připojení se a po porážce Filippově u Kynoskefal dožili se Řekové ještě jednou spolku, který slučoval větší čásť Peloponnésu v jedinou moc. Avšak tím vzbuzena žárlivost Římanů, kteří po smrti Filopoiménově (r. 183) hleděli si přízeň jedné strany ve spolku zajistiti. I vznikla neshoda ve spolku, jevící se zřejmě za třetí války makedonské. Snahy stratéga Lykorty o spolek s králem makedonským Perseem byly zmařeny stranou Římanům oddanou, načež po porážce Makedonů počali Římané těžce doléhati na stranu Lykortovu. K radě Kallikrata Římanům přejícího prohlášeni senátem všichni Achaiové, kteří za války makedonské zastávali jakýkoliv úřad, za osoby podezřelé, načež 1000 nejpřednějších mužův achajských, mezi nimiž Lykortův syn Polybios, do Italie odvlečeni byli k vyšetřování. Vyšetřování se zajatými nekonáno žádné, nýbrž mužové ti držáni pod dohledem v městech etrurských a trest smrti ustanoven na každý pokus útěku. Teprve roku 150 byl zbývajícím 300 zajatým dovolen návrat do vlasti, avšak žádost Polybiova, aby směli opět dřívějších hodností nabývati, starším Catonem příkře zamítnuta. Jeden z internovaných, Diaios z Megalopole, byl přes to již r. 149 za stratéga zvolen, načež ihned počal spor se Spartou o výměr soudní pravomoci spolku nad jeho členy. Sparta uchýlila se o pomoc do Říma, kamž vypravil se i Diaios. Senát zaneprázdněn jsa válkami v Africe a v Makedonii, dal odpověď nejasnou, kterou si obě strany ve svůj prospěch vykládaly. Achaiové konečně nedbajíce výstrah z Říma, stihli Spartu novou válkou. Zatím porazili Římané makedonského praetendenta a prohlásili, že Korinth, Argos a jiná místa z a-ho s-ku se propouštějí. To dohnalo Achaie k zoufalému boji. Stratég Kritolaos způsobil spolek s některými městy středořeckými proti Římanům, byl však od Římanův u Skarfeie poražen a zabit. Konsul L. Mummius porazil Diaia ještě téhož roku u Korintha, načež Korinth vyvrácen a a. s. rozpuštěn. Tím Hellénové evropští pozbvli trvale svobody své a stali se poddanými-Římanů. Viz Klatt, Chronol. Beiträge zur Gesch. d. achäischen Bundes (Berl. 1883); Dubois, Les ligues étolienne et achéenne (e (Pař. 1885); Mommsen, Röm. Forschungen II., 353–360. Pšk.