Ottův slovník naučný/Accursius
| Ottův slovník naučný | ||
| Accum | Accursius | Accurtare |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Accursius |
| Autor: | Josef Čermák, neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 119–120. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Accursius: 1) František, ital. Accorso, slavný právník italský. Životopisná data jeho jsou dosti neurčitá. Narodil se kolem r. 1182 ve florenckém Bagnolu z rodičů prý selských. Studia právní konal na slavném učení bolognském, kdež mu byl učitelem slovutný Azo. R. 1220 zasedal již při důležitých processech a stal se brzy potom učitelem práv na téže škole bolognské. Povolání to přineslo mu vedlé znamenité pověsti i bohatství. A. byl muž hlubokého vzdělání a ušlechtilých mravů. Jako učitel práv byl nejslavnějším své doby a jako spisovatel byl posledním z glossátorů. Zprávy o spisovatelské činnosti jeho jsou nedostatečny. Vedle jakéhos »apparátu« k authentikám, traktátu o rozhodčích a »quaestiones« napsal zachované dodatky k Janově summě k authentikám. Spis, který založil A-iovu slávu, jest veliká kompilace gloss, zvaná Glossa ordinaria neb krátce Glossa. O díle tom pracoval 30 let. Na soudech požívala glossa jeho vážnosti takřka zákonné. Ustanovení corporis iuris, kterých glossa neuváděla, jakoby nebylo: quidquid non agnoscit glossa, non agnoscit curia. A přece dílo to dle jednohlasného úsudku nepatří k nejlepším ani systematikou, ani obratností ve zpracování látky, ani původními přídatky A-iovými! Nemírnou vážnost glossy nelze přičísti jinému, než žalostnému úpadku důvtipu a snaživosti ve studiu práv, který byl již za A-ia počal a pak kvapem vedl ku pohodlnému mechanickému čerpání z knihy z doby právě nejbližší: A-iovy glossy. Pro právní historii jest ovšem glossa pramenem drahocenným. A. zemřel nejspíše r. 1258. – Srv. Sarti, De claris archigymnasii bononiensis professoribus; Savigny, Geschichte des röm. Rechts im Mittelalter, sv. V.; Landsberg, Die Glosse des Accursius. Čk. – 2) František A. (* v Bologni 1225 – † 1293), syn předešlého. Jako otec i on dosáhl velké vážnosti. Roku 1273 odvedl jej král anglický Eduard I., vraceje se ze Sv. země, do Anglie. Tam stal se A. důvěrným rádcem královým; vrátil se pak roku 1282 do Bologně a přednášel tam až do smrti své práva na universitě. Dante klade jej do pekla. – 3) Cervottus A., druhý syn Františka 1), narodil se 1240, přednášel práva v Bologni a Padově a † 1287. Ku proslavenému dílu otce svého sepsal nepodařené glossy, které vešly v prisloví, tak že Cervottinae znamenalo svého času špatné glossy, výklady. – 4) Vilém A., třetí syn (* 1246 – † 1314), vynikl více životem dobrodružným nežli právnickou učeností. Vypověděn byv z Bologně vstoupil do stavu duchovního a zastávat pak rozličné úřady duchovní ve Francii, ve Španělsku a konečně také v Italii. – 5) A. viz Accorso 1).