Ottův slovník naučný/Abalienace

Ottův slovník naučný
Abalda	Abalienace	Abaliget

Údaje o textu
Titulek:	Abalienace
Autor:	Josef Čermák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 16. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Abalienace (lat. abalienatio). Právní význam a. jest různý. V nejširším hmotném smyslu rozumí římské právo a-í každé dovolené pozbytí nebo zmenšení práva, právní výhody nebo disposice, které je provázeno současným nabytím výhody újmě té odpovídající, osobou jinou. Újma z deliktu, jsouc nedovolená, a újma z derelikce, pokud nepřináší přímo jinému prospěchu, není a-í. A. může se jeviti buď ve zmenšení jmění přítomného (darováním) nebo v zamítnutí možného rozmnožení majetku (zamítnutím napadlého dědictví). Lhostejno jest pro pojem a., spočívá-li ve ztrátě věci nebo práva (tradicí věci, cessí) nebo v pouhém omezení práva (zřízením služebnosti) nebo disposice (nájmem), jakož i to, nastává-li s vůlí pozbývajícího (tradicí), bez vůle nebo proti vůli jeho (promlčením a vydržením). V užším smyslu rozumí právo římské a práva moderní a-í, tak zv. scizení, totiž převod práva někomu příslušného na osobu jinou právním jednáním. Ve smyslu formálním znamená a. právní skutečnosti, jimiž nastává hmotná a. (zbavovací skutečnosti), jako právní jednání scizovací, promlčení, vydržení a pod. – Viz Alienace. Čk.