Aëtius, slavný vojevůdce římský, poslední hrdina a obránce hynoucí říše západořímské, *395 neb 396 v Durosturu (Derster) v Dolní Moesii, †v Ravenně 454. Vstoupil záhy do osobní stráže císařské, ale pro politické zápletky doby tehdejší musil od r. 409 žíti jako rukojmě nejprve u visigotského krále Alaricha, později u Hunů. Navrátiv se postupoval rychle v hodnostech a přidal se po smrti cís. Honoria r. 423 ku straně zvoleného cís. Jana proti zákonnému dědici trůnu Valentiniánu III. Když však vých.-římský císař Theodosius II. Valentiniána se ujal, poslán byl A. r. 424 k Hunům, aby od nich pomoci vyžádal. Ale navrátiv se s 60.000 muži přišel již pozdě, neboť cís. Jan nedlouho před tím zradou upadl v zajetí a byl sťat r. 425. Tu smluvil se A. s Placidií, matkou Valentiniána III. a poručnicí nad nedospělým císařem, a zaujal přední místo v radě její, jsa zároveň nejvyšším velitelem vojska říšského. V tomto postavení vyvíjel činnost velmi úspěšnou; v létech 420 a 430 0drazil útoky Visigotů v Gallii, 428 a 431 bojoval šťastně s Franky na dolním Rýně, 430 a 431 ochránil podunajské provincie proti Juthungům. Ctižádost a panovačnost dohnaly ho k tomu, že 427 osočil správce Afriky Bonifacia u císařovny jako zrádce a tohoto zase lživými zprávami, že bude sesazen, dohnal k povstání, kteréž skončilo dobytím Afriky od Vandalů a Alanů, od Bonifacia na pomoc přivolaných. Bonifacius pak smířiv se s Placidií byl 432 na místě A-iově, který tehdy v Gallii prodléval, jmenován říšským velitelem. Z toho pošla válka mezi oběma vojevůdci; A. poražen v bitvě, v níž Bonifacius zahynul, prchl k Hunům, ale již r. 433 vrátil se s mocí vojenskou a poraziv Sebastiána, zetě Bonifaciova, vynutil sobě vedlé dřívějších hodností i jmenování patriciem a konsulem. Maje nyní postavení téměř neobmezené řídil po 20 let mocně osudy říše, zatím co rozmařilý císař Valentinián III. pohodlné nečinnosti se oddával. Jsa právě tak obratným státníkem jako výtečným vojevůdcem dovedl germánské kmeny zvláště po Gallii usedlé nejen k míru přidržovati, ale popuzováním jedněch proti druhým užívati jich na prospěch říše římské. Dvojím tažením r. 435 a 436 přemohl ve spojení s Huny burgundského krále Gundikara, r. 436 pokořil povstalé Kelty v Armorice, 437 potlačil obrovskou vzpouru Bagaudů, gallských to sedláků, 439 připravil k míru Visigoty, kteří v jižní Gallii vítězně postupovali, a usadil Alany v Gallii zbylé kolem Aureliana (Orléansu) na Loiře a v okolí dnešn. Valence na Rhodaně, 445 porazil na řece Sommě franckého krále Clodia, jenž zmocniv se měst Tournaye a Cambraye moc svou do vnitra Gallie šířil. S Huny učinil přátelství, kteréž mu bylo velkou záštitou proti dvorským protivníkům, a pro zachování jeho postoupil jim i jihozápadních částí Pannonie. Když však hunský král Attila r. 451 nastoupil veliké tažení na západ, sjednal A. spolek Římanů s Visigoty, Alany, Burgundy, větší částí Franků a jinými národy, a pomocí jich dobyl v květnu r. 451 na polích katalaunských svého památného vítězství nad Attilou. Ale již r. 452 vpadl Attila do Italie a Aëtius. nemaje již předešlých spojencův omezoval se pouze na hájení vlastního poloostrova, zatím co bojácný dvůr císařský krále hunského hojnými dary k návratu přiměl. Když však smrtí Attilovou říše římská zbavena byla nejnebezpečnějšího nepřítele, stal se A. převahou svou Valentiniánovi obtížným a byl r. 454 z rozkazu císařova za rozmluvy, v níž na uspíšení svatby syna svého Gaudentia s dcerou Valentiniánovou Eudokií naléhal, od kleštěnců zavražděn. Gibbon: History of the decline and fall of the Roman Empire, London, vyd. z r. 1884. Gregorovius: Geschichte der Stadt Rom im Mittelalter, 4. vyd. Stuttgart, 1886. Wurm: De rebus gestis Aëtii. Bonn, 1844. p.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Aetius