Ottův slovník naučný/Aëtios

Ottův slovník naučný
Aëtión	Aëtios	Aëtius

Údaje o textu
Titulek:	Aëtios
Autor:	František Drtina, Emerich Maixner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 313. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Aëtios: 1) Řecký filosof peripatetický, jejž Theodoret (Curat. graec. aff.) uvádí jakožto spisovatele spisu Συναγωγὴ τῶν ἀρεσκόντων (Diels, Doxographi graeci, Berl. 1879). Dna.

2) A. ze Syrie, zvaný atheista, hlava přísných ariánů ve IV. stol. Byl kotlářem, rolníkem, lékařem, zlatníkem, učitelem a konečně stal se jáhnem v Antiochii; vynikal nevšedními vlohami dialektickými. Ve sporu ariánském nucen byl opustiti Antiochii, vyslán však byl na první synodu srěmskou (351). Neshodoval se ani s katolíky, kteří věřili v podobnost (homousie) Kristovu Otci, ani s umírněnými ariány (semiariány), kteří se přiznávali buďto ku podobnosti bytosti Synovy Otcově anebo jenom ku podobnosti vůle (homoiusie), nýbrž tvrdil, že Kristus naprosto jest nepodoben (anhomoia) Otci. Jeť tedy podlé A-ia Syn stvoření povznesené nad všecka ostatní stvoření, než přece je Otci ve všem, vyjímaje působnost, nepodoben. S A-iem souhlasil v tom Eunomios, biskup kyzický, po němž též přísní ariáni se zovou eunomiáni. A. stal se biskupem a světil i jiné biskupy; zemřel r. 366 za císaře Valenta v Cařihradě. Sekta po něm pojmenovaná, Aëtiáné, byla zároveň s ostatními ariány stíhána a hubena a zanikla, jakmile vyhynuli ariáni.

3) A. z Amidy v Mesopotamii, křesťanský lékař žijící v VI. stol., sepsal v řeckém jazyku objemné dílo o povšechné a speciální pathologii a therapii zevních i vnitřních nemocí, jež skládajíc se ze 16 knih jest velmi dobrou kompilací nejlepších starých spisů lékařských; excerpty doplněny jsou vlastním pozorováním a úsudky samostatnými. Máť spis jeho, v kterém hlavně ku Galenovi výklad podává, velkou cenu pro historii starého lékařství. Původní text zachován toliko z části (prvých 9 knih), za to jest několik dobrých překladů do jazyka latinského. Mx.