Ottův slovník naučný/Aëtión
| Ottův slovník naučný | ||
| Aetiologie | Aëtión | Aëtios |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Aëtión |
| Autor: | Hynek Vysoký |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 312–313. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Aëtión, malíř řecký, neznámo, ku které škole malířské náležel. Dle Plinia (N. H. 35., 78.) žil v 107. olympiadě. Cicero Brut. §. 70. jmenuje jej vedlé Prótogena a Apella, Lukian Imag. 7. a De mercede cond. 42. jmenuje jej vedlé Parrhasia, Eufranora a Apella (Robert: Archäol. Märchen, str. 77.). Nejznamenitější obraz jeho byla Svatba Alexandrova s Roxanou; obšírný popis obrazu toho zachoval Lukian (Herodotus sive Aetion 4 nn.). Na základě popisu Lukianova pokusili se obraz ten reprodukovati Rafael malbou freskovou, chovanou nyní v palazzo Borghese, a Soddoma malbou nástěnnou ve villa Farnesina v Římě (Jansen: Leben und Werke des Soddoma). Plinius uvádí dále tyto obrazy A-ovy: Dionysa, Tragédii a Komédii, Semiramidu, Stařenu nesoucí pochodně a Nevěstu cudností proslulou. Stařena nesoucí pochodně a Nevěsta cudností proslulá byl asi jeden obraz, představující uvádění nevěsty do domu ženichova (domum deductio); srovn. attickou vasu u Stackelberga, Gräber der Hellenen, tab. 42. – Někteří soudili, že Aldobrandinská svatba jest kopií buď obrazu posledně vzpomenutého, nebo svatby Alexandrovy s Roxanou, čemuž právem odporuje Förster: Archäol. Zeitung, 1875, str. 80–92., soudě, že originál svatby Aldobrandinské spadá do doby před A-em (asi do doby od polovice V. až do 2. polovice IV. stol.). Vý.