Ottův slovník naučný/Žitoměř
| Ottův slovník naučný | ||
| Žito | Žitoměř | Žitomíř |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Žitoměř |
| Autor: | Pavel Papáček |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 849. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Žytomyr |
|
Žitoměř (pol. Źytomierz, rus. Žitomir), rus. gubernské město volyňské gub. na stoku Tětěreva s Kamenkou 224 m n. m.; stanice železniční. Má 80.787 obyv. (1900), z čehož více než třetina židů, o něco méně než třetina Rusů (hlavně Malorusů), ostatek jsou Poláci, Němci a j.; 19 pravosl., 3 rozkol., 3 katol., 2 luth. kostely; 2 synagogy; 104 šk., mezi nimi 2 muž. a 1 ženské gymnasium, muž. a ženské progymnasium, duch. seminář; veřejná knihovna, dvě velké tiskárny hebrejských knih. Několik ústavů dobročinných. Továren jest 26. Značný drobný průmysl (krejčovství, rukavičkářství a j). Živý obchod zejména s obilím, kůžemi, dřívím a výrobky dřevěnými. Kromě úřadů gubernských a újezdních je tu sídlo arcibiskupa pravoslavněho a biskupa katolického. Ž. jest město starého původu. R. 1240 zničili je Tataři (od nichž i později, když znovu se povzneslo, mnoho trpělo). V letech 1320–1778 náležel k Polsku jsa od r. 1686 hlavním městem vévodství Kijevského. Když Volyň připojena byla k Rusku, Ž. stal se újezdním a od r. 1804 gubernským městem. – Újezd žitoměřský má na 7710 km2 515.300 obyv. (1905). Pp.