Ottův slovník naučný/Šimák
| Ottův slovník naučný | ||
| Šimáček | Šimák | Šímanice |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Šimák |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 616–617. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
| Související: | Autor:Josef Vítězslav Šimák |
 Heslo ve Wikipedii: Josef Vítězslav Šimák |
|
Šimák: 1) Š. Bedřich, pianista a sklad. čes. (*16. čce 1826 ve Veselí v Bydžovsku – † 30. září 1886), určen od rodičů k oekonomii poslán do Prahy na ústav polytechnický, kde studoval nauku o hospodářství. Vedle toho učil se pilně na piano, a aby se úplně vzdělal ve hře klavírní, vzdal se oekonomie a studoval hudbu krátký čas u Václ. Tomáška a pak u Pichovského. Potom stal se učitelem piana v klavírním ústavě Jos. Jiránka a později spoluředitelem pianního ústavu Petra Maydla, načež r. 1855 založil na Malé straně samostatný ústav pro piano. Ve svém ústavě pěstoval od r. 1858 skladby slovanských skladatelů vůbec a českých zvlášť a jemu jest děkovati, že při veřejných produkcích jeho žáků skladby od Stanislava Moniuszka, L. Duška a j. byly provedeny. Š. byl velmi činný i jako hudební skladatel. Skladby jeho vyznamenávají se pečlivou propracovaností, pěkně vedenými melodiemi a neobyčejnou vervou. Jest jich velmi mnoho a některé z nich bývaly často hrány i na koncertech. Jsou to: La harpe éolienne (1866); Deux marches (op. 23. a 26.); Grande étude; Impromptu-Polka (op. 29.); Grande octav. étude (op. 27.); Etude (op. 28.); Esmeralda-Polka (op. 19.; transkripce na první tištěnou Hilmarovu polku); Pochod upravený pro orchestr; Sonetta č. 1. a č. 2. (op. 32.); Etuda; Au soir du printemps; Melancolie; Nocturno (op. 30. č. 1. a č. 2.); Salon mazur; Tři sonáty (op. 16.); Pohádka u přeslice (op. 12.); Idylla (op. 13.); Chanson sans paroles (op. 9.); Charactères différents (op. 10.); Impromptuvalse (op. 24.); Impromptu (op.22.); Teče voda, teče (s variacemi, op. 22.); Valse de concert (op. 8.). Pro klavír a harmonium upravil: »Nocturno« a »Polonaise« od Chopina, »Les adieux« od Webra, »Autrefois« a »Consolation« od Liszta.
2) Š. Josef Vítězslav, dr. filosofie, historik čes. (* 15. srp. 1870 v Turnově n. Jiz.). Vystudovav gymn. v Ml. Boleslavi, čes. universitu v Praze, jest od r. 1900 učitelem zeměpisu a dějepisu na měst. vyšší dívčí škole v Praze. R. 1904–05 pobyl na universitě v Lipsku, načež habilitoval se spisem: Bartoš písař a jeho kronika (»Č. čas. hist.« 1901, »Věst. Čes. Akad.« 1903), za docenta čes. dějin na č. universitě. Od r. 1897 rediguje »Čas. společn. přátel starožitností čes.«, od r. 1903 má účast v kommissi pro vydávání »Pramenů dějin čes.« a r. 1904 zvolen mimořád. členem »Král. č. spol. nauk«. Napsal a tiskem vydal: Severní Čechy (Praha, 1902, 12. díl Ottových »Čech«); Příběhy města Turnova nad Jizerou, díl I. a III. (Turnov, 1903–05); Hrad Fridštejn (t., 1893); Paměti o hradu Rotštejnu (t., 1894); Průvodce po českém ráji (t., 1904) Vedle toho napsal asi 200 větších i menších statí z oboru národopisu, čes. dějin, dějin umění, topografie, věd pomocných do »Světozora«, »ČČM.«, »Č. čas. histor.«, »Věst. král. spol. nauk«, »Methoda«, »Č. Lidu«, »Čas. spol. přátel starožitností«, »Památek archaeol.«, k vydání upravil »Kroniku Bartoše písaře« a »Chronicon Georgii Pisensis«. Veršem i prosou pod pseud. B. Jarovec vydal několik prací v »Osvětě«, »Zvonu« a j., o sobě vydal výpravnou báseň: Tur (Turnov, 1904).