Ottův slovník naučný/Říšský soud
| Ottův slovník naučný | ||
| Říšský sněm | Říšský soud | Říšský zákoník |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Říšský soud |
| Autor: | Karel Heller |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýprvý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 824–825. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Říšský soud. Podle zákl. zákona stát. z 21. pros. 1867 č. 143 ř. z. zřízen byl pro království a země v říšské radě zastoupené ř. s., v jehož obor spadá: rozhodovati spory o příslušnost mezi soudními a správními úřady o otázce, zdali jistá záležitost rozhodnuta býti má cestou soudní či správní, ve případech zákonem ustanovených, mezi zemským zastupitelstvem a nejvyššími úřady vládními, když oba činí nárok na právo nařizovací neb rozhodovací ve správní záležitosti, a konečně mezi autonomními zemskými orgány rozličných zemi v záležitostech, jejichž opatření a správa jim jest přikázána. Mimo to přísluší ř-kému s-u konečné rozhodování o nárocích jednotlivých království a zemí v říšské radě zastoupených na celek jejich a opačné, pak o nárocích některého z těchto království neb některé z těchto zemí navzájem, konečně o nárocích, jež obce, korporace neb jednotlivé osoby činí na některé z království neb některou ze zemí v říšské radě zastoupených nebo na celek jejich, když nároky takové nehodí se k vyřízení řádnou cestou soudní, a konečné rozhodování o stížnostech státních občanů pro porušení politických práv, ústavou jim zaručených, když záležitost vyřízena byla cestou správní zákonně předepsanou, zákonem ze dne 22. října 1875 č. 37 přikázáno ř-kému s-u též rozhodování sporu kompetenčního mezi řádnými soudy a správním dvorem soudním. Spor o příslušnost mezi ř-kým s-em a správním dvorem soudním rozhoduje senát, složený ze 4 členů říšského a 4 členů správního soudu.
Poněvadž ř. s. jest povolán, aby rozhodoval spory o příslušnost, jest jeho rozhodnutí o vlastní příslušnosti naprosto platné. Rozhodnutí ř-kého s-u vylučují jakékoli další odvolání neb nastoupení cesty soudní. Jeho nálezy, jimiž odkazuje véc buďna řádný soud neb na úřad správní, jsou pro úřad závazné, tak že nemůže již rozhodnutí odmítati pro nepříslušnost.
Ř. s. skládá se z předsedy a náměstka, jež doživotně jmenuje císař, pak ze dvanácti členů a čtyř náhradníků, jež jmenuje také cisař doživotně, ale z terna navrženého poslaneckou a panskou sněmovnou, z nichž každé přísluší navrhovací právo polovičního počtu členův a náhradníkův. Organisace ř-kého s-u, řízení u něho a vykonávání jeho nálezů upraveny byly zákonem z 18. dub. 1869 č. 44 ř. z. Co do organisace dlužno vytknouti pouze tolik, že ř. s. má sídlo ve Vídni, nezasedá stále, nýbrž v pravidelných obdobích, že pouze předseda, jeho náměstek, pak členové ř-kého s-u, tímto soudem za referenty zvolení, a náhradníci musí sídliti ve Vídni. Ku platnosti usnesení potřebí jest, aby mimo předsedu bylo přítomno aspoň 8 votantů. Co do řízení rozeznávati dlužno předem t. zv. positivní a t. zv. negativní spor o kompetenci. Při positivním sporu o kompetenci přisvojnjí si příslušnost v téže věci soud a úřad správní. Návrh na rozhodnutí takového sporu podati u ř-kého s-u může pouze správní úřad, a to pouze zemský neb vyšší úřad správní. Předpokladem jest, aby správní úřad v době, kdy soudní výrok ve věci samé moci právní ještě nenabyl, oznámil svůj nárok na příslušnost k rozhodování o věci, u první neb vyšší stolice soudní zahájené, tomu kterému soudu a aby pak v šedesáti dnech od tohoto oznámení podal u ř-kého s-u návrh na rozhodnutí sporu o příslušnost. Návrh bezprostřední podati může pouze ministerstvo nebo zemský výbor, jiné úřady, pokud k tomu jsou oprávněny, pouze prostřednictvím nadřízeného ministerstva. Podání návrhu u ř-kého s-u oznámí příslušný správní úřad soudu, u něhož věc se projednává, je-li však věc již pravoplatně skončena, soudu první stolice, následkem čehož jest soud povinen zastaviti další řízení; exekuce nemůže až do rozhodnutí sporu o příslušnost ani povolena ani dále vedena býti; pouze na základě rozsudku, jenž vyšel ještě před zahájením sporu o příslušnost, může býti připuštěna exekuce zjišťovací nebo za jistotu. Vydání prozatímních nařízení, provádění důkazů pro věčnou pamět, pokud podle zákonů o civilním processu jsou přípustné, nestojí však zahájení sporu o příslušnost v cestě. Tyto předpisy o vlivu zahájeni sporu o příslušnost na činnost soudní byly do jisté míry upraveny a změněny novým soudním civilním a exekučním řádem. V citovaném zákoně z 18. dub. 1869 č. 44 ř. z. o orpanisaci ř-kého s-u uvedené zastavení řízení, pokud jde o soukromoprávní věci, u soudu zahájené, dlužno rovnati s t. zv. přerušením řízení, novým soudním řádem upraveným, a sluší předpisů daních v soudním řadě v příčině přerušení řízení analogicky používati na zastavení řízení následkem zahájeného sporu o příslušnost. Co pak se tkne zjišťovací exekuce, platí nyní předpisy exekučního řádu z 27. květ. 1896 č. 79 ř. z. o exekučních úkonech k zajištění peněžitých pohledávek a prozatímných opatřeních podle čl. XXVII. úvoz. zákona z 27. květ. 1896 č. 78 ř. z. Při negativním sporu o příslušnost jde o případ, že jak soudní, tak správní úřady příslušnost v téže věci odmítají. Návrh na rozhodnutí takového sporu, který přísluší pouze té které straně, podává se přímo u ř-kého s-u a musí býti spolupodepsán advokátem.
Jestliže zemské zastupitelstvo (zemský výbor) a nejvyšší vládní úřad v určité věci právo nařizovací neb rozhodovací si osvojují, jest oprávněn ten neb onen z nich podati u ř-kého s-u návrh na rozhodnutí sporu; podobně, když spor o příslušnost vznikl mezi autonomními úřady zemskými.
Jde-li o nárok vůči některému z království neb některé ze zemí v říšské radě zastoupených, žádost příslušného oprávněného směřuje proti zemskému výboru království neb země, a jde-li o nárok vůči všem královstvím a zemím témto, proti vládě. Žádost od jednotlivých osob podávaná musí býti opatřena podpisem advokáta. Stížnost státního občana pro porušení politických práv, ústavou jemu zaručených, musí býti podána ve 14 dnech po doručení rozhodnutí správního, pocházejícího od poslední stolice.
O každém návrhu radí se ř. s. nejdříve v neveřejné schůzi, ve které se rozhoduje o otázce příslušnosti ř-kého s-u, o včasnosti podání a formálních požadavcích zákonných; shledáno-li pak vše v pořádku, přijde věc do veřejné schůze, při níž řízení jest ústní.
Ř. s. oprávněn jest, zkoumati platnost nařízení, nikoli však zákonů, řádně vyhlášených.
Výkon nálezů ř-kého s-u, pokud výkonnosti podléhají, přísluší příslušným soudním neb správním úřadům k žádosti účastníků. Vznesení věci na ř. s. má v tom případě, když o ni již veřejným úřadem rozhodnuto a provedení rozhodnutí nařízeno bylo, jen tehdy účinek odkládací, když podle výroku tohoto úřadu s výkonem rozhodnutí spojena by byla pro účastníka škoda nenahraditelná; o odkládacím účinku při positivním sporu o příslušnost platí ovšem to, co dříve v této příčině uvedeno. kh.