Ottův slovník naučný/Čtvrtohory
| Ottův slovník naučný | ||
| Čtvrtní | Čtvrtohory | Čtvrtý stav |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Čtvrtohory |
| Autor: | Filip Počta |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 817–818. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Čtvrtohory |
|
Čtvrtohory jsou poslední geologické období ve vývoji naší země, které dosud trvá. Sem počítají se veškeré sypké náplavy rázu jílovitého, hlinitého, písčitého a štěrkovitého, které usadily se po době třetihorní. Nejsou tak mocné jako usazeniny starších dob geologických, ale za to rozšířeny po všem světě v nížinách a na planinách. Č. dělí se ve 2 oddělení: 1. starší, diluvium (v. t.) čili pleistocaen, 2. mladší, alluvium (v. t.).
V diluviu počaly se znenáhla nynější zeměpisné poměry, jakož i podnebí ustalovati, rozdělení vody a souše bylo již podobno nynějšímu a snad jen průliv La Manche a pak moře Jaderské a Aegejské dosud nebyly vytvořeny. Zvířena diluvia byla, pokud se obyvatelů moří týče, nynější již velmi podobna; pozemní zvířata náležela však dílem tvarům nyní již nežijícím, dílem měla na základě jiného rozvržení podnebí jiné zeměpisné rozšíření. V diluviu vyskytují se tvary: 1. úplně vymřelé, jako mamut, jeskynní medvěd a j.; 2. vymřelé v době historické: tur předpotopní (Bos primigenius), bison předpotopní (Bison priscus) a j.; 3. severní, které ze severních krajin ledových na jih přišly: tur pižmový (Ovibos moschatus), liška polární a j.
Usazeniny diluviální pocházejí od řek, jiné od ledovců, některé pak děkují původ svůj působení větrův a dešťů. Hlavní znak doby diluviální jest však značné snížení průměrné teploty roční, které nastalo na celé sev. polokouli a snad i na celé zemi, čili t. zv. doba ledová. Na Skandinavských horách povstaly mocné ledovce, které znenáhla šířily se po celé polokouli na jih a snad také až do Čech zasahovaly. Ty daly vznik uloženinám glaciálním. Později panovalo zase mírnější ponebí, tak že rozeznáváme v diluviu dobu předledovou (praeglaciální), ledovou (glaciální) a poledovou (postglaciální). Ano nejnovějšími výzkumy dokázáno, že i v době ledové byly 2 momenty, které silným klesnutím teploty se vyznačovaly a od sebe mírnější dobou odděleny byly, tak že možno celé diluvium rozděliti vlastně na 5 oddělení: dobu předledovou, starší ledovou, meziledovou (interglaciální), mladší ledovou a poledovou.
Pokud se zvířeny týče, možno rozeznati v diluviu 3 doby rozvoje živočišného: 1. panství hyény jeskynní, pak druhů Elephas antiquus a Machaerodus; 2. panství mamuta, k němuž družili se nosorožec (Rhinoc. tichorhinus), medvěd jeskynní, tur předpotopní (Bos primigenius) a bison předpotopní (Bison priscus); 3. panství soba (Rangifer tarandus). V polovici druhé a na počátku třetí doby byla Evropa stepí typickými zvířaty stepními obydlenou, kterážto zvířata znenáhla ustupovala se změnou podnebí nové zvířeně lesní.
V diluviu konečně nalézáme nepopíratelné zbytky činnosti lidské, kamenné nástroje a zbraně, jež kladou se do starší doby kamenné (palaeolithické).
Alluvium jest pak nejmladší doba, do níž připadá i činnost přírodních sil za našich dnů. V době alluviální neměnilo se ani rozvržení souše a vody, aniž podnebí podstatně, a pocházejí z ní štěrky, písčité a hlinité usazeniny v údolích a při ústí řek, rašeliny, tufy rozličné, pak pobřežní náplavy, uloženiny guanové, útesy korálové a j. Zvířectvo i rostlinstvo neliší se od nynějších, vyjma snad některé tvary mezitím vyhubené nebo zatlačené. Zbytky lidské činnosti v alluviu kladou se do mladší doby kamenné (neolithické), pozdější pak, kdy zavedeno již dobývání kovů, do dob bronzové a železné. Pa.