Ottův slovník naučný/Alluvium
Ottův slovník naučný | ||
Alluvio | Alluvium | Allyl |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Alluvium |
Autor: | František Hanuš, František Sitenský |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 929–930. Dostupné online. |
Licence: | PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Naplavenina |
Alluvium: 1) V širším významu naplavenina; v geolog. smyslu svrchní čtvrtohorní usazeniny, které vytvořily se po vyhynutí fauny diluviální od doby, ke které sahají zápisky historické, a jejichž tvoření stále pokračuje. Z mořských vrstev náležejí sem korálové útesy žijících nyní druhů, jakož i nánosy kolem břehův i na dně moře a okolo ústí řek. Ze sladkovodních usazenin patří sem především rozsáhlá rašeliniště, která často obsahují vrstvy složené z pancířkův a krunýřů diatomaceí, známé pode jménem »infusoriová hlína« (Kieselguhr), dále vrstvy bahna, písku a valounův, uložené při toku řek, rozličné tufy vápenné a křemité, uzavírající v sobě listy a skořápky recentních tvarů, též některé vrstvy železné bahenní rudy. Konečně sem náležejí nánosy tvořící se činností ledovců, dále povrchní vrstva černé humosní hlíny, která vyniká svou úrodností (v jihozáp. Rusku v rozsáhlé mocnosti se nacházející t. zv. černozem) a všechno v nynější době vyvřelé kamení, lávy a tufy lávové. Přesné oddělení a-ia od diluvia nelze provésti. -n-.
2) A. Pohlížíme-li na a. se stanoviska hospodářského, shledáváme, že na jednom místě půda částkami jinde vylouženými a sem připlavenými se obohacuje a jinde ochuzuje, anebo se opět půda úrodná jinou půdou neúrodnou zanáší. Dokladem takového obohacování půdy jsou nám břehy Nílu zavlažované jeho zkalenou vodou, dokladem alluviálního pustnutí písčiny jižní Francie, nebo břehy dunajské na mnoha místech v Rakousku. V a-iu mnohé jezero, rybník, tůně rašelinou se vyplnily a dosáhše jisté mocnosti lesem nebo loukou se oděly. Jinde zase lesní půda zbahněla rašelinníky jímajícími jako houba vláhu atmosferickou. Vichr pohřbil pak les ve zbahnělé té půdě a na jeho místě zavládlo pusté rašelinné vrchoviště, jež později, když dorostlo jisté mocnosti, na se vzalo ráz vřesoviště. Nejvýznamnější pro hospodáře tvořinou a-ia jest ornice, která ze zbytku hornin a humusu i neshnilých ještě částí organických, hlavně rostlinných, podnes se tvoří. Sit.