Ottův slovník naučný/Četnictvo

Ottův slovník naučný
Četkovice	Četnictvo	Četník

Údaje o textu
Titulek:	Četnictvo
Autor:	Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský, František Havrda
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 668–669. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Četnictvo

Četnictvo, fr. a něm. gendarmerie [ža͡ndarmerý], pův. ozbrojený lid, fr. gens d’armes [ža͡ndarm], určený, aby střehl pořádek a veřejnou bezpečnost uvnitř země. Původ svůj vzalo již v XV. stol. ve Francii. V Prusku zřízen r. 1691 jízdný sbor vojenský nazývaný gardovým plukem žandarmův. Napoleon I. ve Francii obnovil žandarmerii zaniklou, zřídiv jí 68 setnin a ve Španělsku 6 legií. Toho příkladu následovaly potom jiné státy, zřizujíce na způsob francouzský policejní sbory četnické. Rakousko v 1. čtvrti XIX. stol. sestavilo první oddíly č-va jen pro království Lombardsko-Benátské nově nabyté, které r. 1849—1850 proměněny ve 14. a 15. pluk četnický, když za reakce politické ministerstvo Bachovo zařídilo č. pro celé soustátí nadále absolutisticky spravované. Prvním gener. dozorcem č-va v Rakousku byl podmaršálek svob. pán Kempen z Fichtenstammu, jenž, stav se osobou přemocnou s obrovským vlivem, r. 1854 vládl nad 19 pluky č-va: 1. ve Vídni, 2. v Praze, 3. v Brně, 4. ve Lvově, 5.—10., 16., 18. a 19. v Uhrách, Sedmihradsku a Chorvatsku-Slavonsku, 11. v Lublani, 12. ve Štýr. Hradci, 13. v Inšpruku, 14. a 15. v Miláně a Padově a 17. v Krakově. Zařízení bylo naskrze vojenské, zakládajíc se na předpisech velmi přísných. Mužové do č-va vybíráni z vojska, z pluků pěších i jízdních hlavně z českomoravských, slovinských, italských a německých, u nichž každý rok uložený kontingent bez odmluvy plukovníkem musil býti vyvolen. Pojmu „stříci veřejnou bezpečnost“ v poučení pro č. dána neobmezenost taková, že bylo v dobách 1850—60 nejen postrachem skutečných zločincův, ale spíše také hrůzou a nesnesitelnou obtíží mírumilovného, ba nejpokojnějšího občanstva, ba samého vojska, v němž ani nejvyšší a nejosvědčenější hodnostáři nebyli jisti před dotěrnou slídivostí č-va. Toto bylo oprávněno ve jménu zákona bez rozkazu soudního pod rouškou nejmalichernějších záležitostí „služebních“ vstupovati v domy soukromé, zatýkati lidi podezřelé četníkům dle vlastního zdání těchto obyčejně málo vzdělaných a málo soudných, tajně udávati občanstvo, ano i zeměpanské úřednictvo a vojenské důstojnictvo, a ihned zbraní užívati proti kladenému odporu. Vše to počátkem svobodnějšího ruchu po r. 1860 dr. Frant. Brauner v sezení poslanecké sněmovny říšské rady ve Vídni nejkřiklavějšími případy, vyňatými ze zkušeností v Čechách, velmi případně vylíčil. V jediném desítiletí pohltilo toto policejní ústrojí více než 100,000.000 zl., a navzdor tomu, či snad právě proto zaznamenávala statistika soudní počet provinění tak veliký, jakého před tím v Rakousku nikdy nebývalo. Po válce r. 1859 a po ztrátě Lombardska č. znova upraveno a na 10 pluků ztenčeno. Později, když následkem ústupků Uhrám činěných tyto opustiti musilo č. bachovské, proměněny pluky na zemská velitelstva četnická, a tato co do vnitřní služby podřízena úřadům politickým. Po osamostatnění koruny Svatoštěpánské rozděleno i č. na č. pro království a země na říšské radě zastoupené a na uherské. Nyní je z oněch 14 zemských velitelstev: 1. ve Vídni, 2. v Praze, 3. v Inšpruku, 4. v Brně, 5. ve Lvově, 6. ve Štýr. Hradci, 7. v Terstu, 8. v Linci, 9. v Zadru, 10. v Opavě, 11. v Salcpurku, 12. v Lublani, 13. v Černovicích a 14. v Celovci. Velitelstva dle rozsahu obvodu svého úřadování roztříděna ve více či méně oddílů, jako na př. pražské se dělí na oddíly pražský, smíchovský, budějovický, chrudimský, čáslavský, chebský, jičínský, kralovéhradecký, liberecký, chomútovský, litoměřický, plzeňský, písecký, táborský, českolipský a klatovský. V Uhrách a zemích příslušných rozpadá se č. na 6 distriktů s hlavními sídly: 1. v Kološi, 2. v Segedíně, 3. v Budapešti, 4. v Košicích, 5. v Prešpurku a 6. ve Stoličném Bělehradě, pak na chorvatskoslavonské velitelstvo v Záhřebě; všecky roztříděny ještě ve stanice křídelné. Mužstvo rozloženo po četnických stanicích (Gendaimerie-Posten) o 3—4 mužích; ozbrojeno krátkou opakovačkou s bodákem a oděno temnozeleným kabátcem a tmavopopelavými zpodky, a má na hlavě klobouk jako polní myslivci. Co do hodnosti vojenské rovná se prostý četník desátníkovi ve vojště, nosí tudíž jako tento na límci co odznak po dvou hvězdičkách a na šavli žlutý třapec. Bezmezné nadšení pro č. vůbec r. 1850 vedlo docela i k ustanovení č-va dvorního či gardového pěšího a na koni jakožto jakéhosi sboru tělesní stráže pro panovníka; později změněn nevhodný název Garde-Gendarmerie ve případnější pro pěší Leibgarde-Infanterie-Compagnie (setnina tělesní pěchoty) a pro jízdní Leibgerde-Reiter-Escadron (setnina tělesní jízdy). Č. polní viz Polní č. FM.

Pokud jde o službu bezpečnostní, jest č. podřízeno zemským a okresním c. k. politickým úřadům. Okresní hejtmanství řídí bezpečnostní službu č-va ve svém okresu. Kromě politických úřadův a kromě vojenského představenstva svého nejsou četníci podřízeni žádnému jinému úřadu civilnímu nebo vojenskému. Avšak soudové a státní zastupitelstva mohou se přímo dovolati služeb č-va. Jiní úřadové civilní a vojenští a úřadové obecní musí za přispění č-va žádati u politických úřadů; toliko je-li nebezpečí v prodlení, mohou i tito úřadové č. přímo rekvirovati. Vystupuje-li četník proti někomu u výkonu své služby, jest povinen užiti slov „ve jménu zákona“ v jazyku zemském, a jest pak každý zavázán četníka uposlechnouti; ovšem smí sobě potom stěžovati. Konaje službu četník má všechna práva vojenské i civilní stráže; násilné zprotivení úřednímu výkonu jeho tresce se jako zločin veřejného násilí dle § 81. tr. zák., urážka jeho při výkonu služby jako přestupek uražení stráže dle § 312. tr. zák. Osoby č-vu náležející ve věcech trestních zodpovídají se před vojenskými soudy zemské obrany. V každém sídle zemského úřadu politického (místodržitelstva neb zemské vlády) jest zemské četnické velitelství, v jehož čele stojí štábní nebo vrchní důstojník; v sídle okr. hejtmanství jest okresní četnické velitelstvo se strážmistrem v čele; kromě toho jsou v některých zemích mimo zem. velitelstva ještě velitelstva oddílná: v okresích jsou dále též jednotlivé hlídky. Povolení k sňatku udílí plukovníku četnickému císař, ostatním důstojníkům ministr zemské obrany. Důstojníci četničtí nepotřebují kauce svatební. K sňatkům mužstva udílí svolení zem. četnický velitel, byv k tomu delegován ministrem zem. obrany. (Zákon ze dne 26. ún. 1876 č. 19. ř. z.) hda.