Ottův slovník naučný/Čechy/Lihovarnictví
| Ottův slovník naučný/Čechy | ||
| Pivovarnictví | Lihovarnictví | Mlynářství |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Lihovarnictví |
| Autor: | Karel Kruis |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 152–153. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
jest odedávna v Čechách průmyslem vynikajícím. V dobách starších užíváno líhu (spiritus vini) ve způsobě více nebo méně zředěné, jakožto cenného léku (voda života, aqua vitae), o němž se soudilo, že tělo omlazuje, přispívá ke zdraví a kráse a prodlužuje život. Ze stol. XV. známe některé spisy české i latinské, v Čechách psané, z nichž vysvítá, že tou dobou již výroba »vody života« či »páleného vína«, »zženého vína« v Čechách dosti byla rozšířena; původně vyráběn byl totiž líh toliko z vína, z něhož se zahříváním a ochlazením vypuzených takto par líhových (destillací) odděloval alkohol, kvašením moštu vinného vzniklý. Později počalo se užívati k výrobě líhu i jiných zkvašených tekutin, buď nápojů (piva, říkali tedy také »pálené pivo«), buď zkvašených zápar obilních, t. j. tekutin z obilí, zapařením pomocí sladu vyrobených. Výroba »páleného« byla již v XV. stol. v Čechách tak rozsáhlá, že se ho množství i za hranice vyváželo; zvláště proslulé bylo prachatické pálené. Rovněž v XVI. věku byla výroba líhu v Čechách valně rozšířena; r. 1592 vyvezeno z Čech po Labi již 7200 sudů páleného, ačkoli v mnohých městech byl z policejního nařízení konšelského numerus clausus těch, kteří směli páliti. I kotle jim spočítávány. Když lihovarnictví takto se rozmohlo, počalo také nabývati značné důležitosti i pro polní hospodářství: seznáno totiž, že »výpalky« (tekutina zbývající po destillaci) jsou cenným krmivem pro dobytek a vinopalny zakládány hojnější měrou též při statcích panských. Ve stol. XVII. nacházíme v Čechách již hojně takovýchto panských vinopalen. Tohoto převážně hospodářského významu nabylo pak lihovarnictví zvláště ve stol XVIII., ve kterém znamenati lze již tak mnohý pokrok u přirovnání k původní výrobě primitivní; přece však i v tom století bylo zařízení vinopalny ještě velmi prosté. Bylať to skoro jen jedna jizba, v níž vodou zapařená a sladem zcukrnatělá tluč obilná (zápara obilná) v téže kádi, ve které byla připravena, se chladila a pivním droždím zakvašovala; zkvašená pak se destillovala v prostém kotlu měděném, jehož klobouk prodloužen byl v trubici, ta pak končila se trubkou, jež chlazena vodou (ponořena do sudu s vodou) a v níž se unikající páry líhové srážely.
Důležité období nastalo na konci XVIII. věku v lihovarnictví českém zavedením zemáků do vinopalen jakožto nové suroviny. Výroba líhu ze zemáků zmáhala se zvláště v první polovici nynějšího století tou měrou, že zemáky staly se záhy hlavní surovinou lihovarnickou v Čechách a dnešního dne jsou téměř výhradní surovinou našich lihovarů hospodářských. Způsob výroby líhu, obvyklý ve stol. XVIII., v užívání byl též na počátku století nynějšího. Způsobem tím bylo lze jednoduchým zařízením beze značnějšího nákladu z obilí nebo zemáků vyráběti přímo zředěný líh k pití, a proto shledáváme v té době v Čechách mnoho vinopalen, jež namnoze jen poměrně skrovné množství líhu vyráběly, kdežto výpalky jako krmivo v hospodářství byly zužitkovány.
Rozkvět přírodních věd přinesl i lihovarnictví hojný užitek a z řemeslné výroby líhu vyvíjel se již v 1. pol. tohoto století znenáhla mohutnějící průmysl lihovarnický. Primitivní přístroje destillační zdokonalovány a jednotlivé výkony prováděny čím dále racionálněji, čemuž napomáhalo přírodovědecké badání o podstatě proměn hmot, na nichž výroba líhu spočívá. Velikých zásluh získal si v té příčině o pokrok lihovarnictví, jakož i vůbec o vývoj průmyslu kvasného v Čechách prof. Balling. Nové důležité období pro další vývoj lihovarnictví nastalo objevením dokonalejšího způsobu zapařování surovin škrobnatých (za zvýšené teploty v uzavřených kotlech) na počátku let sedmdesátých. Výhodný tento způsob i v Čechách záhy se rozšířil, jakož byly i jiné, průmyslu lihovarnickému výhodné nálezy dob předchozích i pozdějších od lihovarníků českých vždy záhy a s dobrým porozuměním do domácích závodů uváděny a začasté i valně zdokonaleny. Vynikajíť proto také Čechy v tomto odvětví průmyslu racionální výrobou nad mnohé jiné země sousední.
Rozsah nynější výroby líhu v Čechách objasňuje následující úřadní výkaz za r. 1890: Líhu vyrobeného v lihovarech, zdaněných dle spotřeby, bylo 373.072 hl, líhu vyrobeného v pálenkách »kotlových« 15 hl, líhu skutečně zdaněného 203.816 hl, líhu z Čech za hranice mocnářství Rakouského vyvezeného 122.052 hl, líhu denaturovaného a k průmyslovým účelům spotřebovaného 31.220 hl. Líh tento vyráběl se ve 237 lihovarech hospodářských ze zemáků, pak v 8 velkých lihovarech průmyslových z melassy (první lihovar na výrobu líhu z melassy založen byl r. 1838 v Praze), a v 5 továrnách na výrobu lisovaného droždí. Ku povznesení domácí výroby líhu, hlavně hospodářské, založena byla Lihovarnickým spolkem pro království České r. 1875 škola lihovarnická, která r. 1881 zreorganisována a na širší základ postavena, spojena jest s nově založenou výzkumnou stanicí pro průmysl lihovarnický. Škola ta jest posud jediným toho způsobu ústavem v Evropě, na kterém odchovávají se theoreticky i prakticky náležitě vzdělaní lihovarníci, a jest i cizinci hojně navštěvována. –is