Čapek ze San, jméno rodiny vladycké, která za husitských válek posledním toho jména proslula. Znak půl jelena vzhůru vyskakujícího. Původiště ves Sány u Kolína. Spojitosti s Orelskými ze San není. Jan Č. ze S. býval hejtmanem vojska sirotčího a vyskytuje se poprvé roku 1427, kdež neopatrným velením u Náchoda způsobil porážku Čechův. Roku 1431 bojoval na Moravě proti Albrechtovi vévodě Rakouskému, odkudž vtrhna do Uher pokoušel se o Nitru, ale tu byv odražen, ustupoval za velkých obtíží ke hranicím moravským. R. 1432 táhl sám čtvrtý do Lužice, po jejímž zloupení odebrali se na Moravu, aby odbili vévodu Albrechta od Olomouce. Odtud rychle vskočili do Slezska českým posádkám na pomoc. Vítězně tu bojovav, vrátil se v létě do Čech. Hned potom vydal se s ostatními hejtmany k potření nepřátel ještě v Čechách nepokořených, on sám ležel před hradem Frydšteinem (v srpnu), odkudž spečetil příměří s kurfirštem saským. Na podporu Polska, s nímž Čechové vstoupili ve spolek, poslal dne 8. září t. r. list odpovědný nejv. mistru řádu německého do Prus, pokud by králi polskému za škody zadost neučinil. R. 1433 v dubnu vytáhl na pomoc králi polskému, bera se přes Lužici a Slezsko, odkudž se dal pochodem do Nové Marky. Tu dobyv s Poláky spojenými 12 měst, po 6 neděl a proti svému přesvědčení obléhal Chojnici. Když potom podavše se do Prus dobyli Tšcova, vyžádal si Č. na Polácích rodilé Čechy a pokárav je, že se za peníze dali najímati od Němců k boji proti králi a království svého jazyka, dal je upáliti na hranici (29. srpna). Přibyv pak u Gdánska k moři nadšeně chválil bojovníky své, že vítězně dostali se až na kraj světa a jen moře že postavilo hráz jejich výbojům. V dětinské radosti vskákali Češi i Poláci do moře a pokud stačili ve vodě provozovali hry veselé, jedni s druhými se ve vodě potýkajíce. Mnozí z Čechův si také nabrali vody mořské do lahvic, aby ji na památku domů přinesli. Asi 200 udatných bojovníků pasováno na břehu mořském na rytířství, mezi nimi i Jan Č. ze S. Učiniv příměří (13. září) navrátil se do Čech. R. 1434 měl býti poslán s jinými posly, aby jednal s císařem Sigmundem, z čehož však sešlo. Sebrav pak ve východních Čechách vojsko proti jednotě panské, přitáhl až blízko ku Praze, když se však jednání rozbilo, srazil se s Tábory. V bitvě u Lipan spozorovav, jak panští vskočili do vozové hradby, dal se na útěk a zachránil se v čas na Kolín. Z toho mu vinu dávali, že by je byl zradil a zavedl, a proto s ním potom nechtěli rádi dobří lidé kvasiti. Podrobil se pak vládě zemské a vyslán potom od sněmu do Řezna ke sjezdu s císařem Sigmundem. Tento žádal na něm, aby vydal města v Uhrách, což se napotom stalo bezpochyby na domluvy Čapkovy. Odměnou za to a že se císaři poddal, zapsal mu tento roku 1436 Dub klášter s Krucemburkem a klášterství Hradišťské, a poněvadž Č. za vydání míst ve Slezsku obsazených 1200 kop obdržel, stal se zámožným mužem. Z peněz svých si koupil hrad Valdštein u Turnova a získal také hrad Hukvaldy na Moravě. Po smrti Sigmundově stál Č. na straně polské (1438) a byv již před tím přívržencem Polákův, docela se dal ve službu jejich. Vladislav, král polský, když bojoval o Uhry, učinil Čapka nejvyšším polním hejtmanem vojska svého v Uhrách (1442). Ještě pak jej nacházíme r. 1445 jako pána na Hukvaldech a obytem na Moravě, a tím mizí také všechna pamět o něm. Č. měl, pokud víme, jen dceru Žofii, jíž jako i muži jejímu Janu Talafousovi (z Říčan) zapsal hrad Valdštein. Sčk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Jan Čapek ze Sán