Omladina a pokrokové hnutí/Pokrokové hnutí na postupu

Omladina a pokrokové hnutí Antonín Pravoslav Veselý
Dozvuky	Pokrokové hnutí na postupu	Druhý sjezd pokrokové mládeže slovanské

Údaje o textu
Titulek:	Pokrokové hnutí na postupu
Autor:	Antonín Pravoslav Veselý
Zdroj:	VESELÝ, A. Pravoslav. Omladina a pokrokové hnutí Online na Internet Archive
Vydáno:	Vlastním nákladem 1902. s. 64 – 68.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Omladina

V Čechách zůstalo i po sjezdu při obvyklém zrádcování ve veřejnosti a při úzkoprsém opatrnictví c. k. úřadů. Hůře bylo v Haliči. Pokrokové a socialistické hnutí mezi mládeží mělo býti stůj co stůj rozšlapáno. Před soud, po vyšetřování ½ roku trvajícím, pohnáni jako členové tajného spolku s tendencemi sociálně-demokratickými: E. Breiter (nynější neodvislý socialistický poslanec), Wolf Feldman, G. Górski, F. H. Nowicky, V. Szutliewicz, lgnat Daszynski (nynější sociálně demokratický poslanec) a jiní. Materiál proti nim sebrán při prohlídkách u příležitosti studentských bouří podnikaných. Soud však uznal všecky obžalované po osmnáctidenním přelíčení nevinnými!

U nás, kde se ještě úřady k takovému kroku neodvážily, rozvíjelo se pokrokové hnutí čile dále, překonávajíc překážku za překážkou. »Slavia« obdržela od českých žen za svoji upřímnou snahu o jejich emancipaci prapor. Byla to vlastně manifestace pro tento spolek, jistými kruhy hrozně nenáviděný. Slavnosti odevzdání praporu súčastnili se i četní hosté francouzští a slovanští. Z representace města Prahy nedostavil se nikdo. Slavnost zahájená historickym průvodem, vyzněla pro »Slavii« nad očekávání mohutně a skvěle.

V září 1891 na vyzvání Ant. čížka, Al. Rašína, K. St. Sokola, J. Škáby, A. Dutky, J. Grosmanna, Ant. Hajna a J. V. Klofáče uspořádány hojné schůze, pojednávající o císařském reskriptu a státním právu.

»Č. č. stud.« v polemice s řečí prof. Masaryka ve Strakonicích, jíž vinil z oportunismu, prozrazoval názory, hárající mezi pokrokovým studentstvem. Žádal přípravy k pasivní oposici, která vyvrcholí v odepření branců a daní...

Jaká obětavost byla v řadách stoupenců »Čas. č. stud.«, o tom nejlepší svědectví podávají sbírky na jeho vydávání, jakož i sbírky na »Vzdělavací bibliotéku«. Abiturienti gymnasia rychnovského ku př. »za to, že jim ho zakázali«, poslali 70 zl., abiturienti jičínští 20 zl. atd. Jak značný groš utrhl si tu mnohý chudý hoch na svém přilepšení, ba i na nejnutnějším: na obědě a večeři!... Vydával se mimo to i v osobní nebezpečí: panující knihy stíhaly záštiplně toho, kdo se přihlásil k pokrokářům; přišel o subvence, o výhodná místa, o kondice atd. Tak Jos. Mareček, theolog v Brně, ač po dvě leta studoval v semináři, nebyl do třetího ročníku přijat pouze proto, že byl přítomen jediné důvěrné schůzi pokrokového studentstva . . .

Pronásledování toto nebylo však a to, odvrátiti mládež od nastoupených cest. Naopak, zprotivilo jí přítomný život, plný falše, ústrků, malicherného paragrafování a licoměrné podlízavosti a hnalo nejlepší její hlavy k prudkým útokům na soudobé poměry. Taktika i zásady pokrokové mládeže studentské klonily se k nejkrajnějšímu radikalismu. »Č. č. stud.« nesl již ve lV. ročníku nápis: »Orgán pokrokové mládeže slovanské.« Plul více a více do proudů politických a socialistických. Nechuť ke všemu plazivě loyálnínm a černožlutému jeví se téměř na každé jeho stránce. Prosakuje jím smýšlení protimonarchické a protidynastické, pro pozdější pokrokové hnutí tak příznačné a úřady tolik stihané. V otázce ženské emancipace přinášel k nám nová, nezvyklá hlediska.

Při jubileu 300 leté oslavy Jana Amose Komenského roznítil »Č. č. stud.« pro ně živou agitaci. Vládní kruhy veškeru oslavu znamenitého tohoto paedagoga ve školách zakázaly. Pokrokové studentstvo zažádalo tedy o universitní schůzi. Rektorát kladl však ponižující podmínky (aby se nemluvilo o odpůrcích slavnosti Jana Amose Komenského atd.). Proto si pokrokové studentstvo svolalo raději přečetně navštívenou důvěrnou schůzi, na které za rozechvěné nálady mnoho řečníků (Grosmann, K. St. Sokol, Antonín Hajn, Vahalík, Alb. Dutka, Fr. Urbánek, Vácha, Bělohoubek, Škába, Zahálka. Miláček, Al. Hajn. Masák a Krajcz) nejnehledanějšími slovy protestovalo proti ministerskému zákazu školských slavností. Usneseno. oslavy J. A. Komenského co nejčinněji se súčastniti. Důvěrná tato schůze měla své nemilé následky. Dvacet čtyři posluchači obdrželi pro ni na rektorátu důtku. Nehájili prý universitní cti...

Pokrokové studentstvo nedalo se tím však zastaviti, naopak poslalo ku hrobu J. A. Komenského do Naardenu v Holandsku tříčlennou deputaci s věncem (Ant. Čížka, Mir. Stráneckého a Al. Velicha). Pruskému ministru vyučování, který nařídil úřední oslavu J. A. Komenského, projeveny telegraficky sympatie. V Praze samé shromáždilo se u pomníku Jungmannova dne 24. března 1892 na sta studentů a mladých dělníků, kteří po zazpívání několika písní táhli k pomníku Hálkovu na Karlovu náměstí a odtud na Slovany k padlým osmačtyřicátníkům. Policie velmi bezohledně zakročovala. Zatkla několik osob: studujícího Dohnala, B. Huyera a mne. Byl to první můj křest! Policie vlékla nás na strážnici naproti sv. Václavu, odtud do Štěpánské ulice a konečně na hlavní c. k. policejní řiditelství. V rukavičkách s námi zacházeno nebylo. Dostal jsem nejen titulatur: povstalec, kravalista atd., ale i trochu ran, které, nemaje svědků, na což moji šlechetní »ochranci« počítali, musil jsem vzteky se třesa a seč možno se bráně, snésti.. Měl jsem aspoň to potěšení, seznati kvalitu mnohých členů této instituce! . . Ze. k. policejního řiditelství vedli všecky zatčené i se mnou k c. k. zemskému trestnímu soudu. Rozzuřen surovým nakládáním, odřekl jsem přijímání jakéhokoliv pokrmu. Ve chvíli, kdy již po ½ denním půstu na mne přicházely mdloby, byl jsem povolán k adjunktu Zornovi, který po poradě s presidentem Procházkou a po zavedení protokolu propustil mne na svobodu. Pták, osvobozeny z těsné klece neletěl tak rychle do široširého prostoru, jako já. V srdci nesl jsem si však hluboce vštípenou zášť ... V krátké době na to konalo se přelíčení: Dohnal odsouzen na 5 dní do vězení, já na 14 dní.

V předvečer oslavy J. A. Komenského došlo též na Žižkově k šarvátce lidu s policií, která neštítila se ani použití zbraní. U K. St. Sokola pátráno po lístcích: »Osvětlete v neděli večer okna!« Po venkově aranžována spousta přednášek.

Jako rozdmychal »Č. stud.« zájem pro oslavu J. A. Komenského, tak zdvihl prudkou oposici proti Gautschovým ordonacím. Psal: »S námi se nakládá jako s odpovědnými nepřáteli této říše — a nebylo by divu, kdybychom se za takých poměrů nejbezohlednějšími nepřáteli státního celku rakouského stali — — — My jsme nuceni přemýšleti konečně, jakou cenu má pro nás příslušnost k státnímu rakouskému celku, když místo zabezpečení svých zájmů docházíme zúmyslných překážek v našem vývoji, když za ty ohromné oběti, které Rakousku přinášíme, páše se na nás na místo práva bezpráví.« Po vydání Schönbornova nařízení, jímž se nařizuje samostatný soudní okres teplický, vybízel »Č. č. stud. dokonce k obstrukci v parlamentě, bude-li zamítnuta žaloba na Schönborna.