Omladina a pokrokové hnutí/Před pokrokovým hnutím

Údaje o textu
Titulek: Před pokrokovým hnutím
Autor: Antonín Pravoslav Veselý
Zdroj: VESELÝ, A. Pravoslav. Omladina a pokrokové hnutí
Online na Internet Archive
Vydáno: Vlastním nákladem 1902. s. 30.
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Omladina

Každému nehověl některý z těchto směrů. Staročeši odpuzovali autoritářstvím, nelidovostí a nepokrokovostí. t. j. zvrhlým konservatismem. který udržoval staré, byť to nebylo dobré, ale nové, života schopné s ohledem na zájmy šlechty, velkostatkářů, kněžstva, bohatých průmyslníků a obchodníků zavrhoval. Mladočeši byli velcí v negaci, v boji proti Staročechům. ale: 1. zůstali na půl cestě státi a přibrali do svých řad mnoho živlů, které byly jim závažím: za 2. oposice jejich jak po stránce ideové, tak i agitačm slábla: za 3. ulpěli jen na zájmech majetnějších vrstev, které pokládali za »národ«, vrstvy politicky, kulturně i hospodářsky nejvíce vykořisťované ve své působnosti úplně zanedbávajíce. Sociální demokracie, vystupující vzdor persekuci vlád a zášti stran s tvrdým čelem, programově ještě velice tápala, uvnitř trpěla rozháraností a měla příliš málo myslících hlav a dobrých žurnalistů, kteří by ji vedli po žírných lánech veřejného života k úspěchům a vlivuplnosti. Nacionálně naladěnou mládež neuspokojovalo také její negativní stanovisko k otázkám národnostním. Realisté pak byli spíše skupinou vědeckých a literárních pracovníků, nežli hnutím se značnějšími aspiracemi na politickém kolbišti. Přílišná jejich umírněnost a ohleduplnost k monarchickým státním formám, jakož i jejich loyálnost atd. vadíly většině mládeže v tužším přilnutí k nim. Neodvislí socialisté znechucovali se zase svým krajním doktrinářstvím, osobním hrubstvím a lomozným boucharonstvím.

Všecky tyto směry vryly své stopy do hlav a srdcí vyrůstající generace. Realism rozežíral bezzásadnost, frázovitost a modlařem, uče znát současné kulturní bohatství ostatních národů. Strana svobodomyslná zasela mezi mládeží oposičního ducha, neuspokojený radikalism, kdežto sociální demokracie zanesla do většiny jejích příslušníků revolucionářství ideí, hlubokou zášť ke skutkům bezpráví, a vřelý republikánský cit, budíc účast ke studiu ekonomických principů a základů společnosti. Žádný z těchto směrů však sám o sobě nespokojené studentské a dělnické mládeži nevyhovoval. Doba byla těhotna něčím novým: nacionálně zabarveným socialismem s radikální taktikou.