Omladina a pokrokové hnutí/Neodvislí socialisté

Omladina a pokrokové hnutí Antonín Pravoslav Veselý
Realisté	Neodvislí socialisté	Před pokrokovým hnutím

Údaje o textu
Titulek:	Neodvislí socialisté
Autor:	Antonín Pravoslav Veselý
Zdroj:	VESELÝ, A. Pravoslav. Omladina a pokrokové hnutí Online na Internet Archive
Vydáno:	Vlastním nákladem 1902. s. 28 – 29.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Omladina

Na nejkrajnějším křídle veřejného života v Čechách stáli anarchisté, čili neodvislí socialisté. Hlásili se k zásadám velmi různým: k terorismu, k taktice násilné i k cestě vzdělavací, nenásilné. Neodvislý socialism, promineme-li nečetné vyjimky, byl téměř nezdárným děckem sociální demokracie. V jejím lůně hyl počat a hlavním jeho kádrem ve Vídni hyli staří účastníci dělnického hnutí z let 1882—1886, kdy toto bylo po většině radikální. Také u nás tradice byly dosti mocnými.

Ve velké části tehdejších anarchistů shledáváme se však s nedočkavými, horkokrevnými a nevázanými snílky, kteří z nenávisti proti šosáckému okolí a z nedostatku vzdělání stali se živly negativními. Jejich nechuť vůči sociální demokracii byla přímo překvapující, ale vysvětlíme si ji snadno: Zklamali se v ní. a odtud ta hořkost: vidíme též, že obyčejně dva nejlepší prátelé, rozejdou-li se, stávají se nejvášnivějšími svými odpůrci. Totéž můžeme přečasto pozorovati. Strany a směry, které jsou si nejbližšími, nejvíce se potírají, poněvadž na sebe žárlí a bojí se o svoji moc.

Pominu-li staré dělnické hnutí, mohu počítati za dobu nového vzplanutí anarchismu rok 1892. Před vyjimečným stavem měl o jeho rozšíření mezi českou mládeží zásluhy zejména František Modráček, agitátor neúmorně činný a svým vzděláním ostatní své druhy převyšující. Stoupenci jeho skládali se však ponejvíce z lidí vášnivých, s ničím nespokojených, dobrodružných, bohatou fantasií obdařených, aneb z osobních odpůrců sociální demokracie. O vědecké propracovanosti anarchismu nedá se ani mluviti. Žil ze špatných překladů a duševních odpadků. Jeho vliv byl různý. Vychovával lidi k netečnosti a k jalovému theoretisování. Ukolébával je v klamných tužbách, místo aby je učil práci. V některých případech jeho stoupenci kritikou přispěli k nápravě. v jiných touže kritikou dobrou věc mařili. Účastnili se však horlivěji než jiné strany všech projevů proti vládě a panujícím zlům, a proto měli dosti značný vliv na svobodymilovnou mládež. Do sociální demokracie bušili pro její reformní názory (jimž říkali flastrování), centralism a kolektivism (jimž vyčítali kasárnictví). Povahově byla většina neodvislých socialistů neurvalá a drsná až odpudivě.