Omladina a pokrokové hnutí/Pátá kurie a její následky

Omladina a pokrokové hnutí Antonín Pravoslav Veselý
Sklamané očekávání. Pokračující rozklad	Pátá kurie a její následky	Radikální pokrokáři a radikální státoprávníci

Údaje o textu
Titulek:	Pátá kurie a její následky
Autor:	Antonín Pravoslav Veselý
Zdroj:	VESELÝ, A. Pravoslav. Omladina a pokrokové hnutí Online na Internet Archive
Vydáno:	Vlastním nákladem 1902. s. 388 – 391.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Omladina

Ministerstvo Badenovo troufalo si provésti to, co i Taaffovi zlomilo vaz: volební opravu. A přeplulo toto nebezpečné úskalí s naprostým štěstím, ačkoliv reforma jím navržená kulhala daleko za Taaffovou. Volební oprava, dne l6. února 1896 podaná, v podstatě zněla: kurie velkostatkářská, obchodních komor, městská a venkovská zůstanou beze změny a příštipkuje se k nim ještě kurie pátá, všeobecná. Volební právo v této kurii požívá každý 24letý svéprávný občan, 6 měsíců v jednom okresu bydlící. Ve všeobecné čili páté kurii mělo voliti 3,601.224 osob 72 poslance, kdežto v ostatních kuriích volilo 1,732.257 osob 353 poslance. Privilegované vrstvy, které mimo svého volebního práva v ostatních čtyřech kuriích volily také v kurii páté, měly patrně dělnictvu dělati protiváhu a držeti ho na uzdě. Proto se také ihned s pátou kurií spřátelily. Sociální demokracie a svobodomyslnější strany nebyly s ní spokojeny, ale konečně ji přijaly přece jako zbraň k dalšímu boji a jako agitační prostředek. Znaly ze zkušeností, že v Rakousku jakékoliv reformy jdou ku předu pouze hlemýždím krokem, píď za pídí. Hrabě Badeni tedy triumfoval. Vzdor reptání dělnictva přivedl svoji volební opravu k uzákonění.

Pokrokáři dostali se na rozcestí, jaké stanovisko k páté kurii zaujati. Svolali tedy na den 13. února do Prahy poradu důvěrníků, na níž po vášnivých debatách přijata většinou hlasů resoluce, navržená Ant. Hajnem. Resoluce tato, která byla příčinou pozdější úplné roztržky pokrokového směru, zněla:

»Radikálně pokrokový směr nebude stavěti oficielně svých kandidátů v žádné kurii; pouze v okrese, kde by tamnější stoupenci jeho usjednotili se na svém samostatném kandidátu, bude tento tiskem naším i výkonným výborem podporován. Jinak bude směr náš podporovati s apriorním vyloučením, jak se samo sebou rozumí, kandidáta klerikálního nebo staročeského, vždy kandidáta radikálnějšího a pokrokovějšího proti tomu, kdo bude programu tomuto vzdálenější; po případě dá svému rozhodnějšímu přesvědčení výraz číselným kandidátem.

Co se týče páté kurie, přiznává se mravní nárok na tuto kurii, přihlížejíc k jejímu původu a k ponechání dosavadních čtyř kurií, všem těm, kdož v prvých čtyřech kuriích nemají práva hlasovacího, a protože mezi těmito jest největší procento dělnictva, tedy přiznává se největší nárok na kurii tu dělnictvu.

Úkol páté kurie vidíme v tom, aby z ní vyšli poslanci noví, co nejlidovější a co nejpokrokovější, oposiční radikálně-státoprávně nebo jen politicky a sociálně. Nových těchto poslanců je zapotřebí jednak proto, aby dnešní byrokratické, šlechtické, klerikální a poloabsolutistické zřízení centralistického Rakouska bylo konečně účinněji podemíláno; vyžaduje dále takových poslancův úpadek parlamentarismu, dále potřeba povznésti českou politiku a zejména dostati z kurie té vzhledem k možnosti a obavě, že poslanci čeští z druhých kurií odloží svou oposici. zastance politiky oposiční a radikální; a posléze, pokud se mají na mysli specielně dělničtí poslanci, ještě i potřebu i právo dělnictva míti na zákonodárství přímý vliv skrze své poslance.

Co se týče kandidátů sociálně demokratických v páté kurii, výkonný výbor vzhledem k tomu, že se neprohlásili pro požadavek státoprávní, nemůže oficielně jich svým stoupencům doporučovati: pokud však prohlašují se pro samostatnost českého národa i pro národní rovnoprávnost, ponechává rozhodnutí svědomité úvaze dotyčných stoupenců v okresu.«

Dále přijaty na odůvodnění posledního odstavce tyto tři body:

»Případné zvolení kandidátů sociálně demokratických bude míti tento trojí význam:

1. Bude dána sociální demokracii příležitost více se sblížiti s druhými českými poslanci a poznati z blízka všecky vady a obtíže centralistického zákonodárného aparátu a takovou cestou tím více nabyti pochopem pro praktický politický požadavek českého státního práva.

2. Do parlamentu vstoupí v osobách jejich energičtější bojovníci proti všelikým zastaralostem i nesvobodám v tomto státě a pro svobody občanské, kterýžto zápas je nutný i v zájmu státoprávním.

3. Dělnictvo, mezi nímž strana sociálně demokratická je největší a nejvlivuplnější, na niž dlužno proto pohlížeti jako na representanta jeho, dostane své zástupce, nač má právo a čeho vyžaduje i klidný vývoj věcí v našem národě.«

Resoluce tato přijata byla na poradě důvěrníků radikálně pokrokového směru pouze většinou hlasů. Menšina, a sice velmi silná, hlasovala proti ní a když byla přehlasována, vystoupili její příslušníci, dr. Al. Rašín, K. St. Sokol, J. Škába, dr. Baxa, Al. P. Kryf a V. Štěpánek z radikálně pokrokového výkonného výboru, který byl ihned doplněn MUC. Ant. Čížkem, Al. Hajnem, Ant. Kloudoti a dr. Štemberkou.