Olomoucké povídky/Tuto sě píše rozprávka o jednom mládenci velmi pěkná.
Olomoucké povídky | ||
Tuto sě píše jiný div a velmi pěkný o jednom knězi nábožném. | Tuto sě píše rozprávka o jednom mládenci velmi pěkná. | Tuto sě píše o jednom žáku, jenž panně Mariji slúžil, co sě divného i stalo. |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Tuto sě píše rozprávka o jednom mládenci velmi pěkná. |
Autor: | neznámý |
Zdroj: | Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy Národní knihovna České republiky |
Vydáno: | Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957 |
Licence: | PD old 140 |
Přihodilo sě, že jeden mládenec s dětmi hráše před kostelem i mějieše prsten na ruce daný od jedné panny, a to takovú měrú, aby jeho nikoli žádnému nedával.
Kterýžto mládenec když přijide do kostela, uzřev obraz panny Marije velmi pěkný a pozdraviv panny Marie i řekl: »Zajisté vidíš mi sě ze všech panen najpěknější a najmilejší. A protož ta panna, kterážto jest prsten dala, téť já nechci, ale tobě chci já raději slúžiti, ač budeš mě ráčiti za služebníka přijieti. I vezmiž ote mne prsten na znamenie.«
I dal jest té drahé panně ten prsten. A ona vzemši od něho ten prsten, i zavřela jej v své ruce. A když sě mládenec z toho velmi lekl, počel jest ten div mnohým lidem rozprávěti. A napomenut jsa od mnohých, aby svět opustě i slúžil drahé panně Mariji, kterýžto, než by sbožie opustil, ženu pojal a panně Mariji slib zrušil.
A první noc ukázala sě jemu panna Maria tiežíci jeho, proč by jí viery nedržel. Též i druhú noc, lající jemu velmi hrozně. A on procítiv, ženu i všecky věci opustiv, na púšt šel a tu až do smrti nábožně panně Mariji slúžil.