Ohnice/Ztracený voják

Údaje o textu
Titulek: Ztracený voják
Autor: Jiří Orten
Zdroj: ORTEN, Jiří. Dílo Jiřího Ortena : Poesie. Praha : Václav Petr, 1947. s. 191–192.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Oblaka krví posedlá,
oblaka, koně bez sedla,
plují a plují nad bojišti,
kde kdosi sklidil všechno příští.

Na kraji jeden chlapíček
bez nohou, bez úst, bez víček,
rukama drobí ještě hlínu,
jež pije hnědou kalužinu.

Byl velký úklid ran a masa.
Večer sem dálné vůně střásá
všem zahrabaným pod chřípí.
Hle, háje lip jsou bez lípy!

Ten na kraji si ještě čichá.
Od shora dolů akrosticha
posledních vzdechů tvoří svět,
jenž žije, jenž se jmenuje.

Přilétá včela. Smutně bzučí.
Není tu květin do náručí,
jen hruď, jen místo žihadla
ztracená hruď, jež vychladla.

Je mrtev, Bože. Čeká též,
že do ráje ho zameteš,
až trubka, která konec troubí,
přehluší smrt a dílo zhouby.

Je mrtev, smetí byvší pleti,
smetí, jež učí odvraceti,
jež půjde jednou pro svůj šat
až do údolí Josafat.

Tam, drnčíc kostmi o skaliska,
tam, kde je brána tolik blízká,
třásněmi prázdno ozdobí
před krásou příští podoby,

jež zalkne paměť, zahrdlí ji,
jež zalkne to, co v živém míjí
a roztřese se věčným pláčem
pod spravedlivým karabáčem.

24. V. 1940. (Roku 1941 censurou potlačeno.)