Moderní básníci angličtí/Oheň, Hlad a Řež
| Moderní básníci angličtí | ||
| Řádky psané do alba v Elbingerode na Harzu | Oheň, Hlad a Řež | Bitva u Blenheimu |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Oheň, Hlad a Řež |
| Podtitulek: | Ekloga válečná |
| Autor: | Samuel Taylor Coleridge |
| Původní titulek: | Fire, Famine, and Slaughter |
| Zdroj: | Moderní básníci angličtí (1700—1800), překlady Jaroslava Vrchlického. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1900. s. 114–117. Městská knihovna v Praze (PDF) |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Scena: Zpustošený kraj ve Vendée. Hlad obnažen leží na zemi, k němu přistoupí Oheň a Řež.
Kdo, sestry, ó sestry, poslal sem vás?
Můj v ucho mu to pošeptá hlas.
Ne! Ne! Ne!
Ó slyšte, duchové, duchů zvěst,
ta zpráva v pekle svátek jest!
Ne! Ne! Ne!
Jen zvěděli o něm z řeči mé,
a všecky duše, všickni zatracenci
tam v pekla jícnu, v šíleném věnci
se shlukli, v ruce vesele tleskali
a dál mne nedbali,
však ohlasem zněly pekelné skály
a strže, jak se smáli!
Ne! Ne! Ne!
Ó slyšte duchové, duchů zvěst,
ta zpráva v pekle svátek jest!
Jen tiše šeptni to uším mým
jak tuchu toho, o čem vím.
Z čtyř písmen jeho jméno, slyš![1]
Je tušíte?
To týž, to týž!
Já kradí jsem z doupěte vystoupila,
a stalo se; já lidskou krev jsem pila,
kde mrtvol řada třistatisíc byla.
Kdo zavinil to, víš?
To týž! to týž!
Z čtyř písmen jeho jméno, slyš!
On pustil mne a hallo! křik,
jen za to jemu čest a dík!
Dík, sestro, dík! Voj reků pad,
jich ženy a děti měly hlad,
já v dýmném poli boje byl,
a hnáty a lebkami rachotil,
já vlky chtěl, krkavce zaplašit
a hltavé buldoky — nechtěli jít.
A tak jsem prch’, já nemoh’ zříti
jich hodokvas. V tom děsné vytí
mi padlo v sluch a znělo blíž,
skulinou v horskou zřel jsem chýž.
Co zřel jsem, čí o tom potucha?
Mně, bratře, šeptni to do ucha!
Hoch ležel na těle své matky mladém,
a tu jsem oba zaškrtil hladem.
Kdo zavinil to, víš?
To týž, to týž!
Z čtyř písmen jeho jméno, slyš!
On pustil mne a hallo! křik,
buď za to jemu čest a dík!
Já, milá, z Irska přicházím,
tam pole a ploty požár a dým.
Na západu slunce neplálo tak,
a den když ztajil noci mrak,
jak tudy jsem jel a bez dechu hřměl,
na bocích pěst, leb jsem schýlenou měl.
Ó byl to veselý požitek!
zřít nocí prchati dobytek,
jak divý žár kol řádil,
tryskem stále větším pádil.
Při světle hořících stájů a chat
tak mnohý nahý rebell zastřelen pad’,
v plamenech zaplál domů celý řad,
a s praskotem střechy se hroutily v pád,
jen bab škoda nebyla, jež klely,
churavé na ložích řvaly a mřely.
Kdo zavinil to, víš?
To týž, to týž!
Z čtyř písmen jeho jméno, slyš!
On pustil mne a hallo! křik,
buď za to jemu čest i dík!
On pustil nás a hallo! křik,
kde proň je čest a kde proň dík?
Vždy moudrost přijde, kde není co jíst,
já hledat chci davy a davy všech míst,
až vzteku všech překypí číš,
až chytne jej i děti jeho nenávist!
Úd po údu mu trhat musí, slyš!
Jste nevděčníků stará změt;
tak pro vás mnoho udělal a teď
tak splácíte mu málem? Každý hleď!
Měsíců dvacet — schvátiž mne zloba! —
on nadháněl kořist pro vás jen oba,
a hodina stačí teď pro váš chtíč
za práci osmi let? Ó pryč! ó pryč!
Já jediný jsem věrný mu dost,
chci držeti jej pro věčnost!
- ↑ Z čtyř písmen jeho jméno — anglický ministr Pitt.