O kouření opia

Údaje o textu
Titulek:	O kouření opia
Autor:	neznámý
Zdroj:	Světozor, ročník XVII., číslo 19. . S. 224. Ústav pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	V Praze, 4. května 1883
Licence:	PD anon 70
Související:	Kuřáci opia v Číně
Související články ve Wikipedii: Opium

Kouření opia nalezlo svého obhájce v dru. Thudichumovi, jenž o něm nedávno přednášel na sjezdě lékařů pro vnitřní nemoci v Londýně. Tvrdil, že u nás zvykli jsme věřiti ve škodlivost kouření opia pouze podle zpráv novinářských spočívajících na nepravdě a na vymyšlenostech anglických misionářů, kteří horlíce proti opiu snažili se tím nabytí jakéhosi vlivu v obecenstvu čínském. Dr. Thudichum také sám demonstroval požívání opia a konstatoval, že lze jest mu přivyknouti a tolik ho kouřiti co jen koli chceme, aniž pociťujeme jiných následků nežli potíže trávení. Ano kouření opia i blahodárně působí na zdraví. Thudichum šťastně ho používal proti rýmě, kataru, dýchavičnosti (více nežli 60 dýchavičných vyhojil), dále proti neuralgii, nemocem čivstva, únavě a j. Nemohou-li si dávní kuřáci opia kouření odvyknouti, slušno prý hledati příčinu toho v nějakém skrytém nezhojitelném neduhu, který se mírní požíváním opia. — Dle toho se podobá, že i v nitru dam severoamerických hojně je rozšířena nějaká nezhojitelná choroba, neboť v novější době šíří se mezi nimi záliba v kouření opia. Navštěvují salony zvláště k tomuto účelu pohodlně zařízené, ale jen dámy »vyšších stavů« mají volný přístup, a mezi nimi zvláště hojně jest divadelních hereček. — Ostatně se s Thudichumem z části shoduje ruský cestovatel dr. Pjasecký, jenž vypravuje: »Obyčejně má se za to, že opium vzbuzuje příjemné sny, ale neprávem: po kouření opia ani spánek se nedostavuje. V Číně začíná se opium kouřiti asi tak jako u nás tabák; stalo-li se zvykem, pak nelze od něho upustiti. Staří kuřáci při tom již neusínají, nýbrž cítí se býti silnějšími, veselejšími a statnějšími. Ale časem nastávají bolesti v zádech a žaludku, hlava stává se těžkou a oči plní se vodou. Obecná slabost a únava ztrácejí se jen opět při kouření; a tak nešťastník rychle spěje v náruč bídy a smrti.« Škodlivé následky kouření opia (podle téhož cestovatele) vylíčeny jsou v loňském »Světozoru« v č. 41. — Konečně podáváme zde ještě jedno svědectví: Známý ruský cestovatel Miklucha-Maklaj vypisuje pokusy s opiem, jež byl konal za svého pobytu v Hongkongu v tamějším čínském klubu. »Připomínám,« píše, »že musí kouřiti po delší dobu, kdo chce zakusiti podivných účinkův opia; že následkem toho čidla (zraku, sluchu) se otupují; že mezi kouřením opia ani po něm nebývá žádných hallucinací, ani vidění, ani snův. Na tuto poslední okolnost upozorňuji zvláště, jelikož moje pozorování jest přímo na odpor tomu, co dosud o opiu bylo psáno. Činnost mozku spíše se umenšuje než povzbuzuje, chod myšlenek stává se zdlouhavějším a obtížnějším, pamět vázne a konečně člověk nemyslí o ničem. Vykouřiv dostatečnou dávku opia člověk klesá v hluboký klid. Ve vyšším stupni bývá tento stav něco prazvláštního: člověk jest úplně spokojen a nepřeje si ničehož; v tu chvíli ničeho si nevšímá, na nic nemyslí, o nic nedbá a jakoby sama sebe ztrácel. Tento pocit úplného klidu a spokojenosti jest tak lákavý a příjemný, že se ti nechce z tohoto stavu vyjíti. Následkem tohoto pokusu dobře pochopuji, proč tisíce lidí bez rozdílu stavu i stáří baží po opiu snažíce se, na nějakou chvíli zapomenouti samých sebe.«