Kuřáci opia v Číně

Údaje o textu
Titulek:	Kuřáci opia v Číně
Autor:	neznámý
Zdroj:	Světozor, ročník XVI., číslo 41. . S. 492. Ústav pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	V Praze, 6. října 1882
Licence:	PD anon 70
Související:	O kouření opia
Související články ve Wikipedii: Opium

Číňané (dle vypravování dra. Pjaseckého) nekouří nikdy opia s tabákem, jak mnozí se domnívají. Mají k tomu zvláštní dýmku, čibuk asi loket dlouhý. Jeden konec troubele je slepý a v jisté vzdálenosti od něho po straně nachází se otvor, do něhož se zandavá malinká porcelánová hlavička s příklopcem, dole s otvorem, jenž ústí do troubele. Na vršku kůželovitého příklopce jest otvor, do něhož se vejde jenom silná kulička. Opiová massa se nabodne na jehlu, nahřeje nad plamenem lampičky a shněte se mezi prsty, což opakuje se tak dlouho, až massa chladnem tvrdne. Potom se ještě jednou nahřeje, přilepí na otvor hlavičky, a prorazí se jehlou, která se vytáhne. Tak se zjedná »tah«. Kuřák si obyčejně lehne, vezme čibuk do úst, přiloží opium k plamenu lampičky a drže je nad ním, táhne vzduch do sebe. Opium skypí, ale nesmí zahořeti plamenem. Kuřák se spokojí buď s jednou takovou porcí nebo vykouří po sobě čtyry, pět až šest čibuků. Naproti mínění všeobecně rozšířenému, že kuřák opia upadá v hluboký spánek, jejž provázejí půvabné sny, tvrdí Pjasecký, že takového nic se neděje. Účinek opia — dle jeho zkušenosti — jest takový jak u nachmeleného pijáka. Neupadá ve spánek, bývá mu však zdravěji a veseleji. Nekouří-li dlouho, začnou se dostavovati obtíže jako: bolest v zádech, píchání pod lopatkami, slzotok, těžkost hlavy, všeobecná slabost, neurčitý stesk a skleslost mysli; vše to mizí, jak si zase zakouří, před obecnou blahou náladou. Kdo kouření opia není zvyklý, takového ničeho nepocítí. Dr. Pjasecký kouřil opium mnohokrát, ale nepocítil potom jiných následků nežli závratí, bolení hlavy, tlučení srdce a dávení, kouřil-li mnoho, v opačeném případě nepozoroval žádných následků. Tak tvrdí také jiní. Zlé následky kouření opia na ústrojí těla jeví se hlavně rozladem orgánů útrobních a výživných, také nervosami. Kuřáci opia jsou v Číně v takové asi návisti jak u nás opilci — těchto arci v »nebeské říši« skoro ani neznají. Takový člověk nemaje opia jest opravdovým mučenníkem. Z počátku mu bývá jaksi nevolno, ustavičně mu něco schází, a nemůže vydržeti při žádném zaměstnání; potom neurčitý ten stesk změní se v taková muka, že člověk zbaví se všeho, vydá poslední haléř, aby si koupil léku pro svoji chorobu; nemá-li peněz, prodá se sebe poslední kus šatstva, prodá vše i svoje nejdražší, dopustí se krádeže i vraždy, nemá-li už co prodati. Lékem této těžké nemoci jest zase opium, jež stává se člověku takovému jediným zřídlem nepravého arci zdraví, jediným cílem jeho žití — žití zničeného, otráveného do poslední naděje. Fysická muka od nekouření opia dělají člověka k všeliké práci nespůsobným, ochromují jeho vůli, spůsobují kleslost mysli a v takovém utrpení jest člověku lépe sáhnouti si na život. Pokud má kuřák na opium, jest prost všech trampot, avšak musí jeho dosi stále zvětšovat, což stojí mnoho peněz — a člověk nebohatý přijde na mizinu. Poznává, že ho síly opouštějí, hyne mravně, ztrácí konečně vůli, kráčí zkrátka do propasti, na jejíž pokraji se nemůže a nedovede zastaviti. Konečně přijde čas, kdy si nemá zač koupiti a tu po ulicích čínských měst se vyskytují hrůzné obrazy polomrtvých a skoro nahých lidí. Nezbývá jim nežli čekati na přirozenou smrt nebo skončiti sebevraždou, k níž ostatně se odhodlávají velmi zřídka. —ý—