O bídě lidské/Výkřiky

O bídě lidské
Vzpomínka	Výkřiky	Dobročinnost polských paní

Údaje o textu
Titulek:	Výkřiky
Autor:	Jaroslav Kvapil
Zdroj:	O bídě lidské. Uspořádala A. Hübnerová. Brno : nákladem Dobročinného komitétu dam, 1890. s. 80–81. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

V noc beztvárnou, jež na pohořích leží,
v plod hříšných dum a dějů zániky
jak sténající moře na pobřeží
zní lidské bídy hrozné výkřiky.

Bůh ve své slávě zdá se býti němý,
jak neslyšel by onen strašný hlas,
jak neviděl by rozbrázděnou zemi —
což k vykoupení není ještě čas?!

A boháčů a králů zraky kalné,
sny proroků a hymny nadějí
to burácení hrozivé a valné
běd všeho světa slyšet nechtějí.

Však smutný básník časem zadumá se
a blesků svit mu šlehne do skrání:
ta divá bolesť v mroucím bídy hlase
 mu v hloubi ňader srdce poraní.

Ba, on to cítí, v hymně gigantické
že všechna bolesť ve prach zdeptaná
kdys na spráhlých rtech velké bídy lidské
se v jásající změní „Hossanah!“

A této písně svaté vlnobití
a toho jitra zoře nachová
že ve svůj příboj celou zemi chytí,
sny tyranů že navždy pochová.

Zem bude jásat zářící a mladá,
až jejím nitrem bouř ta otřese,
a nad vyprahlá minulosti lada
pak velké slunce práva vypne se.

V svět obrozený pláče ručejemi
se dětství lidstva znovu navrátí,
bůh nový vkročí na tu starou zemi
a lidské bídě bude žehnati.