O bídě lidské/Aforismus
O bídě lidské | ||
Vánoční | Aforismus | Vzpomínka |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Aforismus |
Autor: | Renata Tyršová (jako R. T—á) |
Zdroj: | O bídě lidské. Uspořádala A. Hübnerová. Brno : nákladem Dobročinného komitétu dam, 1890. s. 73. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Související na Wikidatech: naturalismus |
Sotva že malířství našeho věku začalo obracet pozornosť k životu skutečnému, poznalo, že se nemůže a nesmí vyhnouti líčení bídy. Bude tomu brzy padesát let, co namaloval Gustav Courbet dva otrhané chudáky v prachu a úpalu štěrk roztloukající. Byl to obraz doléhající na vnímavou mysl s celou trpkostí nelíčené pravdy; bouře odporu, nevole, ošklivosti zdvihla se v odvet umělcovy smělosti. Za našich dnů čtvrtý stav se svými bolestmi, se svým strádáním, s bídou — dvojnásob těžkou pro ty, kdož pod jhem chudoby se bouří trpkostí proti šťastnějším — dobyl již domovského práva v říši umění. Dosud ne bez odporu, pravidlem štítem zákonů krásna se hradícího.
Kdyby každý z těch, kdož odvracejí zraků od ran společnosti, pomáhali hojiti ty, jichž obraz tak nepříjemně se jich dotýká, kdyby všichni, kteří s takovou nechutí patří v tvář bledé bídě, se vynasnažili zjasniti její vychudlou, zasmušilou tvář paprsky soucitu a činorodého milosrdenství — zda nemohlo by si pak malířství naturalistické říci, že pomáhalo při krásném činu lidskosti?