Nové básně epické/Talmudská parabola

Nové básně epické Jaroslav Vrchlický
Dvě slzy	Talmudská parabola	Pohádka o Merlínu

Údaje o textu
Titulek:	Talmudská parabola
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav. Nové básně epické Online na Internet Archive
Vydáno:	Praha, J. Otto 1881
Licence:	PD old 70

Ve poledním žáru spal i hlučný bazar,
městem kráčel v dumách rabbi Eleazar.
Za myšlenky stopou v tůň své duše zíral,
sotva zastavil se, by s čela pot stíral,
v stříbrný vous jenž mu kanul ručejemi;
a když zastavil se, zíral němý k zemi.
Z cesty uhne se mu každý, kdo jej zočí;
kupčík jeden ale ven z bazaru skočí,
za ním běží stále, za rukáv jej tahá.
„Muži boží, milá květinám jest vláha
sprahlému pak hrdlu milá číše vína;
jí se zpruží mysl ku myšlence líná,
v ní duch lidský nová nasadí si křídla!
Chválím boha, že tě moje žena shlídla,
vejdi k nám a přijmi doušek vína svěží!“
Kynul Eleazar, kupčík napřed běží
a na prahu domu hostu pohár zlatý
plný vína nese. Najednou muž svatý
vypil pohár plný, úsměv rty mu zjasnil.
„Révo, dare boží, sám bůh tebe zbásnil!
Díky, synu, díky!“ — a chtěl dále jíti.
Často v dobrý skutek duši Satan chytí,
Satan ten se náhle ozval v kupčíkovi.

„Nelze pochopit mi, že Talmudu slovy
rabbi Eleazar může pohrdati,
psáno jest: „Kdo chceš se dokonalým zváti,
nesmíš jedním douškem práznit plnou číši!“
Rabbi Eleazar námitku tu slyší,
tiše usměje se a hned odpovídá.
„Tak dí Talmud, pravda, kdo jej ale hlídá
a pojímá vřele ve svém srdci prostém,
líp mu porozumí, s každým jeho skvostem
líp se obeznámí, než kdo zlomyslný
bratru jím chce líčit jedu pohár plný.
Najednou jsem ovšem plný pohár vypil,
líto mi, žes, bratře, líp se nedovtípil;
myslíš, v léč že půjdu jako v pasť jde myška?
Vždyť to nebyl pohár, — byla to jen číška
malá jen, co dal's mi, a pak sám rci, může
stačit jedna číška pro statného muže?
Důvodem též třetím buď ti posloužíno!
Co jsem živ, jsem nepil tak výtečné víno.
Doufám, nejen Talmud výkladem tím trojím,
leč i svědomí své jistě upokojím.

Jak jsem vyprávěl, to v Talmudu je psáno.
Vzal jsem pověst tuto, nezapírám, ano,
vzal jsem ji jak včela z květin bere látky,
myšlenky však perlu vsadím do pohádky.
Vzal jsem ji jak Jehovah vzal v dlaň svou hlínu,
člověka by stvořil, korunu svých činů,
vzal jsem ji — či hřích to, zvednout zlatou rudu?
Najděte vy zlato! a já mlčet budu!

Přátelé, jimž z očí nadšení žár blýská.
jejichž ruka písní plný pohár stiská,
jimž je básní celý žití pestrý bazar,
buďme všichni moudří jako Eleazar.
Nám, hle, v parnu žití dána poesie,
ať jen každý rychle plným douškem pije!
Jak rabbiho číška, život náš je malý,
závisť pelyňkem svým sotva nám jej skalí.
Sem tu číši písní, dokud má nás země,
my ji dobře snesem! vždyť jsme obrů plémě!
Sem tu číši! chtějme ji až ke dnu píti,
sotva lepší víno najdem ještě v žití!