Nové básně/Jsouť slova dým

Nové básně Julius Zeyer
Perla	Jsouť slova dým	V zadumání

Údaje o textu
Titulek:	Jsouť slova dým
Autor:	Julius Zeyer
Zdroj:	ZEYER, Julius. Nové básně. V Praze : Nákladem České grafické akciové společnosti Unie. (Spisy Julia Zeyera; sv. XXXIII).   Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

1. Ó, Bože mocný, veď mne
v lásky plameny; je láska k Tobě
vším, neb Tebe chápati, kdo by
to dovedl? a mluvit s Tebou
mluvou Tvou, nedáno člověku.
Šept nejprostší však dojde Tvého
sluchu, když z duše šel, ne
pouze ode rtů.

2. Bylo to v Mekce ráno, ještě za
šera, když v davu starý pastýř
stál a před Kábou se takto
pomodlil:

3. „Můj Pane,“ řekl, „zjev Svou
zářnou tvář, bych potěšen byl,
neboť toužím po Tobě, a veď
mne do síně, kde dlíváš, budu
sluhou Tvým! Před trůnem Tvým
Ti prostru koberec a s obuvi Tvé
snímat budu prach, jenž na ni
padá, kráčíš-li hvězdami. Když
ret Tvůj sprahne vedrem slunce,
Tvého otroka, podám Ti doušek
mléka koz, jež pasu na horách.
Vezmi mne v službu Svou, neb
miluji Tě, Pane, a toužím
strastně být ve službě Tvé!“

4. Tak modlil se a uslyšel to
kolem dav, a vypudili starce
z chrámu a hrozili mu smrtí.
Utekl se k nohám Proroka, jenž
s prvním zory zábleskem se
k svaté Kábě bral.

5. A Prorok vyslechl jich žalobu,
s úsměvem dobrým ruku vztáh’
na starce ochranu a pravil lidu:

6. „V úctě ustupte a před Kábu
hned pusťte poutníka! Ze svatyně
jej vyhnat? Pravím vám, kdekoli
stojí, vždy jest v svatyni, neboť
v taj živé lásky vešel po hrdlo! Ta
modlitba, jež pohoršila vás, je
Bohu libá, srdce vyslovilo jí,nikoli
ret. Ne slova, ale vůle tvoří
modlitbu. Co slovo? Pouhý dým!
A jiskra platí jen, ta matka
mocných požárů!“

7. A Prorok, jehož mysl pronikala
nebes hloub, klek’ s nevědomým
starcem před Kábou. Něm,
v podivení velkém zůstal dav.

8. Ó, milovaný Bože, veď mne
v lásky taj a dej, by ve mě jiskra
mocný požár vznítila! —

(Lumír 1898.)