Na záletech/U zasněženého mlýna

Na záletech Matěj Anastasia Šimáček
Romance o dlouhé zimě	U zasněženého mlýna	Májový obrázek

Údaje o textu
Titulek:	U zasněženého mlýna
Autor:	Matěj Anastasia Šimáček
Zdroj:	ŠIMÁČEK, M. A. Na záletech. Básně 1885–1895. Praha: F. Šimáček, 1896. s. 30–31. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Stojí mlýnec pode strání
jako hnízdo skryt.
Padla zima z nenadání,
sníh zalehl štít.

Dávno mlynář přestal mlíti,
Pánbůh začal však,
bělostné se mouky třpytí,
kam až sahá zrak.

Mlynář myslí: Bože, míti
taký jak ty mlýn,
ve dne v noci chtěl bych mlíti
mouku do dědin.

Plny byly by jí střechy,
pole jako dnes,
ale přestaly by vzdechy
a zněl smích a ples.

Bylo by dost všude chleba,
ba i koláče,
mne jen učiň mládkem třeba,
bude jináče.

Těžké zrno jen bych sypal
mezi oblaka,
ale co se teď tam sype
chamraď lecjaká.

Mouka také podle toho,
z pece uteče,
ani šiška — jak jí mnoho —
se z ní nespeče.

Vyžeň mládka, Pane Bože,
sníh ať mele v mém,
v Tvém však mlýně budem’ na chléb
mlít pro celou zem.