Na vlně 57 metrů/Na ploché dráze
| Na vlně 57 metrů | ||
| Potápěč Oliver Ward | Na ploché dráze | Příhoda pana Ditwela |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Na ploché dráze |
| Autor: | Otakar Batlička |
| Zdroj: | BATLIČKA, Otakar. Na vlně 57 metrů Městská knihovna v Praze (PDF) |
| Vydáno: | V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2013 |
| Licence: |  PD old 70 |
Stane se, že se člověk jediným nepředloženým činem stane vyděděncem lidské společnosti. A může si jen děkovat, že dostane příležitost, aby se zase vzpamatoval a našel, jak se říká, opět sám sebe.
Vzpomínám na příběh Freda Wilda.
Kdo byl Fred Wild? Motocyklový závodník, mistr škvárové dráhy, držitel několika rekordů, muž ocelových nervů, ‚král plochých drah‘. Jezdil za továrnu Harley a předváděl nové stroje.
Říkalo se, že letošní model je něco úžasného. Samozřejmě, firma s ním dělala náramné tajnosti, hodně si od vítězství slibovala. Fred Wild se připravoval neúnavně. Denně, za každého počasí jezdil na rozsáhlém závodišti. Přirozeně, že jezdil zatím na jiném stroji, trénink se týkal jen osobní přípravy na těžké podmínky nebezpečného závodu.
Wild ukončuje nácvik projíždění ,zatáčky smrti‘, dojíždí k bariéře a opírá stroj o zábradlí.
„Haló, Wilde! Měl byste na minutku čas? Rád bych si s vámi pohovořil!“
Fred snímá přilbu a přistupuje k cizinci: „Co si přejete, pane?“
„Jsem Alan Smith, tajemník od Hendrsolu.“
„Ale? Od konkurence?“ Fred hledí do tajemníkových očí. „A co si přejete, pane Smithe?“
„Wilde, mluvím beze svědků, proto věcně a stručně: Mám plnou moc jednat za naši továrnu. Víme, že postavíte k závodu nový stroj; víme, že na něm pojedete vy. Rozumějte dobře: 10 000 dolarů, když – nedojedete! Nechci, abyste se rozhodl hned. Mohli bychom si koupit některého z jiných jezdců, aby vám, řekněme, upadl do cesty! To je však trochu nebezpečné a my nechceme, aby si ‚král plochých drah‘ zlomil vaz. Máme zájem jen o to, aby stroj vaší továrny – nedojel první k cíli! Je to jasná nabídka? Peníze vám budou vyplaceny ihned po skončení závodu mnou osobně. Máte týden času – nu, těším se na shledanou ve vaší kabině!“
Dlouho po odchodu pana Smitha stojí Fred Wild nad svým strojem a přemýšlí. Kolik vítězství už dobyl své továrně? Proč by nemohl tentokrát dojet k cíli druhý? Vždyť je to snadné, zvrhnout stroj a ztratit drahocenné vteřiny. Deset tisíc dolarů! Nasazuje život pro továrnu, a co z toho má? Tři stovky měsíčního platu a sto dolarů za vyhraný závod…
Myšlenky pro i proti probíhají Fredovi hlavou. Nemůže se rozhodnout…
Je krásné, slunné nedělní odpoledne – den velké události! Největší motocyklový závod Floridy, plochá dráha v Miami.
Tribuny jsou přeplněny, tisíce a tisíce diváků vroubí okraje obrovské závodní dráhy. V šatnách závodníků je rušno.
Fred Wild je připraven. Je oblečen v kožené kalhoty a vestu, na hlavě světle žlutou přilbu, na zádech velké startovní číslo 7. Před vchodem do jeho kabiny stojí nový závodní stroj, ukrytý před zraky všetečných diváků nepromokavou plachtou a hlídaný dvěma mechaniky.
Nějaký muž kráčí volně kolem. Nenápadně zůstává stát opodál nyní ho Fred spatřil. Je to Smith.
Mlčky a významně klade Smith ruku na náprsní kapsu: peníze jsou připraveny. Fred Wild se opatrně rozhlédne a pak přikývne na znamení souhlasu. Smith se spokojeně usmívá a odchází směrem k tribunám.
Deset tisíc je hodně peněz a Wild neodolal! Svůj plán má promyšlen do nejmenších podrobností. Během celého závodu se bude držet jezdce od Hendrsolu, jako by s ním bojoval o první místo, a pak v posledním kole před ‚zatáčkou smrti‘ jej předjede, ale v zatáčce stroj vyklopí. Copak se i ‚král plochých drah‘ nemůže jednou vymáznout?
„Frede, Frede! Hledám tě v šatně, a ty nikde!“
Wild se překvapeně obrací. Před ním stojí mladý muž ve stejnokroji poručíka – bratr Edy!
„To se divíš, viď? Jen kvůli tobě jsem jel celou noc vlakem! Musíš jednou vidět bráškovo vítězství, řekl jsem si. A vsadil jsem si na tebe. Pro našince je deset dolarů hodně peněz, ne?“
Edy jel sta mil, aby se podíval na jeho jízdu, aby spatřil jeho vítězství.
Motory burácejí u startu. Jezdci sedí skloněni v sedlech a čekají na znamení startéra. Teď! Jako bouře se ženou oceloví obři vpřed.
Škvára ploché dráhy stříká na všechny strany. Fred nevnímá, co se kolem děje. Ví jen, že bratr přijel a že se dívá na něj. Ukáže mu, že se zbytečně neříká ‚král plochých drah‘!
To, co Fred předvedl během tohoto závodu, neviděl nikdy předtím žádný z tisíců diváků. Řítil se do zatáček šílenou odvahou. Tempo, které nasadil již od startu, dávalo tušit, že zvítězí s naprostou jistotou. A Fred Wild, ‚král plochých drah‘, také zvítězil! Hladce a přesvědčivě.
Je po závodě.
U šaten jezdců se schází Fred s Edym, který mu už zdaleka běží naproti.
„Frede, jel jsi jako ďábel!“
Fred bere svého mladšího bratra kolem pasu a vážně mu říká:
„Edy, dnes jsem vyhrál dvě jízdy. Jednu po ‚šikmé ploše‘ a druhou na ‚ploché dráze‘. Obojí dopadlo dobře!“