Na skalisku v moři/Několik zrnek obilných

Na skalisku v moři Alfons Bohumil Šťastný
Smrť	Několik zrnek obilných	Loď piratů

Údaje o textu
Titulek:	Několik zrnek obilných
Autor:	Alfons Bohumil Šťastný
Zdroj:	ŠŤASTNÝ, Alfons Bohumil. Na skalisku v moři. Praha : Jaroslav Pospíšil, 1891. s. 58–60. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Hrozný konec lordův otřásl duší Johnovou měrou velikou. Ubožák chodil po palubě jako stín. Kajut a zvláště dílny a pracovny střehl se; vždyť každý předmět připomínal mu milovaného pána a roznítil v něm nový žal. Síly ubohého mladíka byly vyčerpány. Počala se o něho pokoušeti zimnice. Na štěstí však nalezl John v lékárničce blahodárný prostředek proti této zhoubné nemoci, totiž síran chininný. Dle návodu na skřínce nalepeného užíval denně něco prášku a brzy byl zase zdráv.

Aby ušel trapným myšlénkám na nynější samotu, obíral se horlivě prací.

Jednou přehlížel všechen majetek, jenž na lodi se nalézal. Vynášeje šatstvo na palubu, aby na slunci trochu vyschlo, nalezl v kapse jedněch spodků několik zrn žitných. Již chtěl je dáti holubům, kteréž krmil suchary. Tu napadlo mu, nemohl-li by je na skalisku zasaditi?

Ohledal tedy půdu a seznal, že obilí může se ujati. Vyhrabal několik jamek a do každé vložil po jednom zrnku. Brzy dočkal se té radosti, že ze země vylezlo útlé osení. Aby uchránil mladé rostlinky před ochočenými holuby, zarazil poblíže tyč a na ni zavěsil kus strakaté košile námořnické. Strašák ten odpuzoval opeřence. —

S velikou péčí ošetřoval John své políčko. Často ovlažoval kořínky vodou. Osení zdárně bujelo, a než krásné počasí se ukončilo, měl John několik klasův, zrním obtížených. Uschoval je, aby užil jich ku příštímu osetí; od budoucí žně doufal dostatek mouky, jíž bylo mu vskutku třeba, neboť dosavádní zásoba byla již spotřebována a sucharů bylo také už na mále.

Deštivé počasí přišlo a spůsobilo opuštěnému Johnovi mnohou trapnou chvíli. Práce neměl mnoho, poněvadž nevěděl, do čeho se pustiti. Jedinou útěchou byla mu pracovna. Tu zasedl za stůl a při světle svítilny studoval, aneb pokračoval ve psaní denníku, jejž byl lord započal, často se slzami v očích pročítal drahé ty řádky, jež staly se mu teď nejdražším pokladem. Aby denník uchránil před možnou zkázou, zhotovil tašku ze silného, dehtem natřeného plátna, do níž po každém psaní knihu vždy uložil.

Vedle čtení denníku oblíbil si nejvíce bibli. Příběhy z písma svatého naplňovaly mysl jeho zmužilostí a důvěrou v Boha, že přec jednou dojde vysvobození z této pustiny. —

Tak přečkal i deštivé počasí, a když slunko zasvitlo zase v plné své kráse na čistém blankytu, stal se John opět rolníkem. Půdu kolem lodi zkypřil a zasil či spíše zasázel do výborné země žitná zrnka. A dočkal se té radosti, že za pět měsíců mohl požíti čerstvého pečiva. Živilť se již po kolik neděl jen samým masem buď holubím neb rybím. Změnu v jídelním lístku činívala někdy želva, z níž vařil si chutnou polévku, aneb měkké tělo skulařů. Měl sice ještě zásobu sucharů; těmi ale bylo mu šetřiti, aby dostávalo se potravy jeho kohoutu, jenž nahrazoval mu teď společnosť lidskou a velice přítulným se stal, jakož i krotkým holubům, kteří velikou měrou byli se rozmnožili.

John napekl z nové mouky, již byl obdržel mletím zrn mezi dvěma kameny z ostrůvku žulového, hojně sucharů a ještě zbyla mu zásoba mouky a zrn. Z mouky strojil rozličné pokrmy a zrní uschoval pro budoucí setbu.