Na domácí půdě/Pozdrav Labi
| Na domácí půdě Jaroslav Vrchlický | ||
| Volnost | Pozdrav Labi | Píseň Chodů na stráži v zásekách Šumavských |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pozdrav Labi |
| Autor: | Jaroslav Vrchlický |
| Zdroj: | VRCHLICKÝ Jaroslav. Na domácí půdě Online na Internet Archive |
| Licence: |  PD old 70 |
Budiž bouřným pozdraveno plesem,
proudné Labe, zlatá žílo Čech,
ať se vineš hvozdy, skalin tesem,
nivou žírnou, přes brunátný mech,
budiž zdrávo! Luzné tvoje vlny
šumí bájí a pohádek plny
kolem hradů, vesnic, samot, měst;
ať již v olších modrým kmitneš okem,
ať se nivou valíš burným tokem,
kraje šperk jsi a zrcadlo hvězd!
Jako obři mlžní zakuklenci
kolébku tvou střeží kol a kol
v malebném svých vzepjatých štítů věnci,
pochmurný kde dumá Sedmidol.[1]
Tamo sbíráš vírné vody slapy,
v nichž kdy slunce zlatý hrot svůj stápí,
tančí duhy květným hávem niv,
kapky tvé jsou slzy Krakonoše,
v trávu rozsypané perlí koše
z jeho ořů větrem vzdutých hřív!
Letem orla v plesném tanci plyneš
středem sosen, vážných borovic,
jak sen země chaty tiché mineš,
prahy jejich líbáš stříbrem kštic.
Hory posledním jak ve pozdravu
níží se a mizí ve dálavu,
lučin smaragd kypí se všech stran;
nových zřídel vlna k tobě chvátá,
na břehu co klasů tříseň zlatá
vlní se jak žírný oceán!
Báje rajský pták svá rozpjal křídla,
šumné, drahé Labe, nad tebou;
otců zkazka svatá tvoje zřídla
světila své krásy velebou!
Svatý odkaz, duma tvoje zněla,
Truta dlaň když rozpřáhla se smělá[2]
s mlatem proti sani běsící.
Ó kéž vln tvých šlehne píseň juná,
věštíc vítězství co zlatá struna
ve nynějších bojů směsici!
Věncem lučin obklopen kde dřímá
Králové Dvůr, noho, pouť svou stav;
úcta s bázní varyto mé jímá,
slova jindy vírná jako splav
teď se tlumí, Bohu žalováno!
Tam kde vlasti drahé slavné ráno
vítal zpěvu Zábojova hlas,
po staletích o drahou řeč matky,
o píď země každou, o zpěv sladký
dlužno vnukům vcházet ve zápas!
Přehluš, Labe, přehluš vln svých hněvem
děsný boj ten, k jihu dál mne nes,
města Dobroslava vlídným zjevem[3]
nad hradby kde střech a věží směs
kyne vážně; tisíc upomínek
v hrudi vře, se splítá v pestrý vínek,
přítomnosti nezkalí je rmut.
Vpravo vlevo kraje luzné krásy…
Ó jen šumte, šumte, zlaté klasy,
české země zlatý zde jest prut!
Však proč oráč náhle nad svým pluhem
v písni veselé se zastavil?
Na bojišti, ve zápasu tuhém
zlatý zrn déšť z krve se mu lil,
z krve dětí, ztichni, zvěsti stará!
Celá zem proč není dcerou jara?
Kdo ji žene v zášť, kdo sije krev?
Musí pluh na bílé zarýt kosti,
musí vzpomínkou se v minulosti
stavět v hrdle smích a na rtu zpěv?
Dále s Labem spěj a zjasni líce,
rosa vláhy skane na úhor,
by vzplál květem. Šedé Kunětice
již se noří vážně nad obzor!
Ňadro dme se, slza v oku víří!
Ducha, srdce bohatýr, náš Jiří,
všady nechal stopy kroků svých;
o něm pěje vlna a list keře,
nad střechami chat se o něm beře
svatá pověst z časů krásnějších.
Jeho jménem zvučí Poděbrady,
jeho srdcem cítí pozdní vnuk,
v změti bojů, útoků a zrady
v česká srdce každý míří luk,
v české hlavy každý meč se zdvíhá:
Poděbrade, kéž tvůj zjev se míhá
nad námi, ó dej nám věčně pít
české síly, statečnosti kalich!
Ó kéž v bojích děsných, neustálých
jméno tvé nám ochranný je štít!
V zadumání co se ztrácí temně
duch, jímž zmítá divých citů spor,
z dálky duní cos a chví se země,
pozdrav mrtvých je to z Kuten Hor!
Třesou se v hlubinách se šachty staré,
z nich se valem rojí stíny charé,
jedni v ruce kalich, druzí kříž,[4]
dumy z Kaňku poslední vzdech zmírá,[5]
a noc kvačí křídlem netopýra —
avšak s nocí jitro chvátá blíž!
Tvoje jitro, vlasti, matko drahá,
kdy jen zrosí luhu tvého lem,
kdy na šíji odvěkého vraha
vstoupíš, blesky v očích, andělem?
Naděje, ty lákáš vždy a znova,
v tebe splývá píseň Václavova
a z chat českých roste v jeden proud,
roste z místa, kde padnul sklán bratem,
roste bouří, vichřicí a chvatem:
Ty nám nedáš, nedáš zahynout!
Nechť i záští vlna výše stříká,
mohutněji zní ten duchů zpěv,
v odvet jemu bouří od Mělníka,
z paty Řípu, Karlových kde rév
granát svítí, nové hromné sloky,
Labe, v tvoje zmohutnělé toky,
až se ohlasem jich třese břeh!
Žijem přece, třeba nechť jak ptenci[6]
pod ostřížem, v malebných hor věnci
budem věčně žíti, kde žil Čech!
- ↑ Sedmidolí, název sedmera roklí a vrchů nad Černým a Bílým Labem v Krkonoších
- ↑ Trut – báječný hrdina, který přemohl podle pověsti divou saň v místě, kde stojí dnes Trutnov
- ↑ město Dobroslava – Dobroslavův Chlumec, podle rukopisu Královédvorského Dobroslavsk Chlumec, Hradec Králové
- ↑ Za válečných zmatků v 15.století byli do kutnohorských šachet vrháni čeští kališníci a ze msty i němečtí katolíci.
- ↑ Kaňk – vrch u Kutné hory
- ↑ ptáci