Na domácí půdě/Lumírova píseň

Na domácí půdě Jaroslav Vrchlický
Vzpomínka vánoční	Lumírova píseň	Volnost

Údaje o textu
Titulek:	Lumírova píseň
Podtitulek:	Jos. Myslbekovi
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ Jaroslav. Na domácí půdě Online na Internet Archive
Vydáno:	Praha: Eduard Valečka, 1888. s. 85 – 87.
Licence:	PD old 70
page=1 Lumír a píseň. Socha J. V. Myslbeka.

Kde jsi, ó písni Lumírova?
Zkad ozýváš se po letech?
My pracně kroužíme jen slova,
však dědů kde jest silný dech?
Zda utkvěl aspoň v tomto vzduchu,
v té půdě, v burném kolem ruchu,
v tom kamení a v těchto zdech?

Ó jak se dějinami nesla
tu mohutná, tu líbezná,
tu vedla meč, tu rádlo, vesla,
tu pracovná, tam vítězná,
a když zazněly těžké cepy,
v jich rytmus padla velkolepý,
s ní táhla volnosť bezmezná.

Ji oráč zpíval za svým pluhem,
ji kovář notil buše v kov,
ji dělník vzdychal v jarmu tuhém,
vlašťovkou slétla v jizby krov.
a jako bzučná, zlatá včela
na dívčím rtu se smavá chvěla
a často zněla beze slov.

Jí třásly se i klenby lesů,
kde Perun ctěn i Svantovít,
a ve zbožnosti v stejném plesu
v chrám křesťanský hlas její vlít',
lkal: Tou osudů těžkou poutí
nám nedej, nedej zahynouti!
V ní perla srdce spala — cit.

Kam poděla se, s Bílé hory
když kleslo naše slunce v hrob?
V kvil babský otcův přešly vzdory
a z bohatýra stal se rob.
Zda leží na dně Vltavině,
zda v skály Vyšehradské klíně
spí němá jak my v tíži mdlob?

Zda jednou se k nám opět vrátí,
s ní volnosť, vzlet a nadšení?
Ó pohleď, slunce právě zlatí
zjev luzný její — v kameni!
Vchod střeží k Libušinu městu,
co Lumír ukazuje cestu,
kde Vyšehrad sní v mlčení.

Ó mistře, jistě přešla tobě
v myšlenku hlavy, v srdce krev,
jak symbolicky k příští době
v ruch města hledí její zjev
jak chtěl by říci: Život chvatem
nechť burácí, v něm ryzím zlatem
jak otcům vám zněj český zpěv!