Na besedě/33. O vůdci loupežníků

Na besedě Anna Popelková
32. O loupežnících	33. O vůdci loupežníků	34. Jak se Honza učil bát

Údaje o textu
Titulek:	33. O vůdci loupežníků
Autor:	Anna Popelková
Zdroj:	POPELKOVÁ, Anna. Na besedě. Pohádky. Polička : F. Popelka, 1897. s. 256–260. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Daleko odtud žil jeden bohatý kupec.

Měl jedinou dceru Žofičku a té se líbil otcův mládenec. Byl to hodný chasník, a kupec neměl tedy nic proti tomu, i dovolil, aby na sebe čekali.

Ale stalo se jednou, že za milou Žofičkou přijel vznešený pán v hraběcím kočáře s dvěma páry koni a lokaj zrovna seděl vedle kočího, a hned jestli mu kupec dceru dá za manželku.

Kupec jak uslyšel o tom velikém bohatství hraběte, že má 12 služebníků jenom ke své obsluze, na fůry peněz, zámek, lesy a bůh ví co všechno, hned souhlasil a mluvil do Žofičky, že mládenec nemá nic a ona jakou by mohla dělat paní, jen aby si pana hraběte vzala.

Ten hrabě byl hezký a Žofičce se líbil, ale když viděla mládence smutného, bylo jí ho líto a umínila si, že svatbu aspoň bude hodně odkládat.

Kupec poručil mládenci, aby se Žofičkou jel na ten hraběcí zámek, aby věděli, je-li to bohatství opravdu tak slavné, jak to hrabě dělá.

I vydali se na cestu. Jeli celý den, až k večeru přijeli do lesa k velikému domu o samotě.

Mládenec uvázal koně ke stromu a vešel s Žofičkou dovnitř. Všechno všudy bylo zotvíráno, ale živá duše nikde nebyla k spatření. Procházeli pokoje, všude byla velká nádhera, drahocenný nábytek a všechno drahokamy vykládáno. V jednom pokoji byl velký malovaný obraz hraběte.

Smutný mládenec spozoroval na Žofičce, jak se jí to všechno líbí a že asi to jinak nedopadne, než že bude ženou hraběte a ne jeho.

Žofička se procházela po komnatách dlouhou chvíli, ale pořád nikdo nepřicházel. I šli dál. Přišli do ložnice hraběte, pak byla ložnice s celou řadou postelí pro služebníky. Vyšli na dvůr. Ani tu nikdo. Prohlédli si stáje, kolny, nikde nikdo. Koukali do každého koutku, a tu spozorovali malá dvířka. Otevřeli je a div se udrželi na nohou nad tím, co uvnitř viděli. V jednom koutě stál špalek a na něm ležel kord. Hromada mrtvol plnila celé to hrozné místo.

Hrůzou se jim ježily vlasy, i obrátili se k odchodu. Ale v tom k nim zazněl hluk. To se hrabě vrátil domů se služebnictvem.

Žofička lomila rukama, co se s ní poděje, ale mládenec ji těšil, aby byla ticho a nehýbala se.

Na kupě mrtvol ležela vznešená dáma, na jejím prstě zapomněli lupiči prsten s drahým kamenem. Žofička svlékla ten prsten a uschovala.

V noci, když kolem bylo hluboké ticho, vzal mládenec Žofičku na záda a šel opatrně řadou pokojů, kudy byli přišli.

Ale když šel ložnicí, zavadil nešťastně o ruku jednoho lupiče, která visela s postele. A tu nastal poplach.

― Někdo je tu! vykřikl lupič a ostatní už se s postelí zdvihali, aby se pustili za prchajícím.

Mládenec zatím položil omdlelou Žofičku do kočáru, odvázal koně od stromu, vyhoupl se, práskl a ujížděli tryskem pryč odtud. Než se lupiči na ně připravili, už jim konce nebylo.

I to bylo doma vypravování. Žofička s pláčem objímala mládence a děkovala mu, že jí zachoval život, a že bude jeho, chce-li jenom on ji. Kupec teď ho měl rád tuze.

Za několik dní přijel si ke kupci pro slovo Žofičky vůdce lupičů, který se za hraběte vydával.

I připravili velkou hostinu a sezvali přátele k ní. U stolu začali si hosté vypravovat sny.

― Tak se mně zdálo, začala Žofička, že jsem jela do jednoho hraběcího zámku. Všude uvnitř byla nádhera, v jednom pokoji visela velká podobizna hraběte, pak byly ložnice.

Žofička začala hraběti dopodrobna vypravovat, co se ji přihodilo v zámku, a na konec ukázala prsten, který dámě s prstu vzala.

Hrabě, jak prsten uviděl, hrozně zbledl, ale nutil se do smíchu a povídá:

― Sen je sen a všelico se zdá.

Pak vypravoval mládenec, jak stáli s Žofičkou na kupě mrtvol, jak ji nesl ložnicí a zavadil o ruku lupiče, jak byli stíháni, ale že lupičům šťastně uprchli.

Milý hrabě viděl už, že je zle. Vstal od stolu a že už musí odjeti, ale tu se vyrojilo připravené vojsko, vůdce svázalo, pak se vydali na pochod k zámku, 45 ostatních lupičů pobili, poklady naložili na vozy a odvezli.

Mládenec měl pak ohromné bohatství a Žofička byla jeho a byli spolu šťastni.