Na besedě/30. Jak chtěla muže otrávit a pověsila kolíbku
Na besedě Anna Popelková | ||
29. O Martinovi | 30. Jak chtěla muže otrávit a pověsila kolíbku | 31. O třech sestrách a loupeživém rytíři |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | 30. Jak chtěla muže otrávit a pověsila kolíbku |
Autor: | Anna Popelková |
Zdroj: | POPELKOVÁ, Anna. Na besedě. Pohádky. Polička : F. Popelka, 1897. s. 244–245. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Také taková jedna nedobrá duše ženská. Už jí to trvalo dlouho, že se muži nechce odejít na onen svět.
― Počkejme, půjdu do „hapatyky“ a řeknu, že máme myši, ať mně dají jedu, pěkně krásně uvařím kaši a budu mít od muže pokoj.
Přišla do lékárny:
― Prosímich, myši nám domem hýbou, kdyby mně dali něco proti nim.
― To se řekne: dejte jedu. Ať se mají myši taky jednou dobře, pomyslili si v lékárně a dali ženské cukru místo jedu.
Žena přišla domů a začala vařit kaši. Nechtěla mít u toho muže svědkem i povídá mu:
― Ty, kdybys mně takhle skočil pro olej, abych měla večer na svícení!
Muž šel, jde kolem lékárny, pan lékárník stál ven a povídá:
― Poslouchejte, máte prý myší, až vám domem hýbou. Ale abyste věděl, my jsme dali vaši ženě cukru místo jedu. Povíte nám, kolik myší se na něj chytlo.
― Hhh! to ona chtěla myslím nalíknout jenom na jednu hodně velikou. Vsak počkej!
Sotva přišel domů, už mu nesla žena přeslazenou kaši.
― Ta kaše je dnes nějaká divná, tuze divná, šklebil se.
― Copak člověk tobě udělá dobře. To kdyby —
― Jé, ach jé, zahodil po chvíli lžíci a svíjel se jako v bolestech. To mě drží boleníí, co pak to jenom je? To je boleníííí.
Svalil se na zem jako špalek a žena že půjde honem pro doktora.
Šla, zavřela za sebou dvéře, ale místo k doktorovi obcházela chvíli stavení, a když myslila, že je s mužem konec, vkradla se dovnitř, hodila muži kolem krku provaz a táhla ho k zavěšení na hřebík u tkalcovského stavu.
V tom okamžiku ale muž provaz smekl a rychle zaklesl na nohu od kolíbky.
― Už je dřevěný, povídala si, když nahmatala nohu — od kolíbky.
Pak vyběhla uděšená ven a po chvíli křičela:
― Lidičky zlatí, pomozte, pomozte, můj muž se oběsil.
Muž zatím vyskočil oknem, a když se lidé přihnali do světnice, našli na provaze za nohu pověšenou kolíbku.