Na besedě/21. O Helence

Údaje o textu
Titulek: 21. O Helence
Autor: Anna Popelková
Zdroj: POPELKOVÁ, Anna. Na besedě. Pohádky. Polička : F. Popelka, 1897. s. 191–195.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Tak jednou byl jeden sedlák a ten sedlák měl tři dcery: Dorotku, Voršilku a Helenku.

Měl nasetý na poli mák, a když už byly na něm makůvky, poslal mák hlídat.

Šla nejprv nejstarší, Dorotka. Jak tak na mezi u záhonu sedí, přilítne k ní ptáček a povídá:

― Panenko, nech se mě nazobat máku! Až ti bude nejhůř, přijdu ti k pomoci!

― I šo, nic nedám!

Ptáče odletělo a za chvíli přijde děda:

― Panenko, dej mně máku!

― I nedám, proto jsem zde, abych hlídala!

Dědek se víc neprosil, natrhal plné dlouhanácké kapsy máku, popadl Dorotku, strčil ji do pytle a hajdy s ní na svůj zámek Holobrádek. Tam jí předložil koňskou hlavu a poručil jí:

― Tu hlavu ať sníš! Nesníš-li, zaškrtím tě!

Sotva děda odešel, vzala Dorotka hlavu a zahrabala ji do popele.

Když se dědek vrátil, ptal se třikrát po sobě:

― Snědlas hlavu?

Ona mu vždycky řekla:

― Snědla.

Dědek rozkřikl se po zámku třikrát za sebou, až se všecko třáslo:

― Hlavo, vyskoč!

Hlava z popele vyskočila, dědek holku zaškrtil a hodil ji do sklepa.

Šla hlídat mák druhá, Voršila.

Ale zle se jí vedlo jako Dorotě.

Přišla řada na třetí dceru, Helenku. To byla krásná a dobrá holka. Když přilítl ptáček a prosil ji o trochu máku, řekla:

― Ale nazobej se, jak jen chceš! Však máš malé volátko. Tamhle je pěkná makůvka, já ti ji otevru!

Dědkovi, sotva přišel žádat máku, řekla:

― Vemte si co chcete, ale jenom nechoďte do škody. Byla bych od táty lána.

Děda se zachechtal, natrhal máku co kam vlezlo, potom chytil děvče do pytle a hajdy s ním jako dřív s Dorotkou a Voršilkou na Holobrádek. Tam přinesl děvčeti na stůl hlavu a řekl:

― Musíš tu hlavu sníst! Nesníš-li, zaškrtím tě jako ty druhé. Ale když sníš, bude tenhle zámek tvůj a ty mou ženou.

Dědek odešel, tu zaklepe zobákem na okno pták. Helenka mu okno otevřela, pták chytil koňskou hlavu a odlétl s ní pryč.

Brzy vrátil se dědek do zámku a zavolal třikrát silným hlasem:

― Hlavo, vyskoč!

Ale hlava se neukázala, i poručil dědek Helence, ať všechno v zámku čistí, že budou mít svatbu.

Když byla Helenka na zámku sama, zas přiletěl pták, přinesl v zobáku zelený proutek a řekl:

― Jdi do sklepa a šlehni proutkem svou sestru Dorotku. Ona se hned probudí. Pak naber z hromady do pytle peněz a klenotů, sestru do toho pytle taky zavaž a pošli s tím dědka domů, že je v pytli vaření, ale ať se do pytle nedívá, sic že si ho za muže nevezmeš!

Dědek s pytlem šel. Když se mu zdál tuze těžký, chtěl se přece do něj podívat, ale Dorotka v pytli třikrát zavolala:

― Však já tě vidím!

Dědek myslil, že je to Helenky hlas, lekl se a zanesl honem pytel sedlákovi a spěchal pryč.

Za krátký čas ukázal se Helence pták zas:

― Spěchej a jako první sestru vysvoboď i Voršilku, je právě čas.

Když se dědek od táty podruhé k Helence vrátil, řekl:

― Zabiju krávu na hody. Ty zatím všecko k nim připrav a já sezvu hosti.

Tu zas přilítl k Helence pták a radil jí:

― Rozdělej oheň, udělej došek, tomu oblékni své šaty a postav to k ohnisku. Sama se zašij do kravské kůže, vycpi ostatek drahými věcmi a jdi pomalu domů.

Helenka se zachovala podle rady ptáka.

Na cestě k domovu potká první vůz. Z toho se ozvalo:

― Páni se ptají, co se děje na Holobrádku!

Helenka třikrát hlubokým hlasem pravila:

― Peče, vaří!

Vůz jel dále.

Potkala druhý vůz:

― Páni se ptají, co se děje na Holobrádku!

― Peče, vaří!

Potkala třetí vůz. V tom seděl její ženich a plno černých hostí. Vůz zůstal stát, kráva taky, a na otázku, co se děje na zámku Holobrádku, odpověděla zas jako těm druhým:

― Peče, vaří!

Sotva vůz kousek zajel, vyskočila Helenka z kravské kůže a utíkala domů, co jí nohy stačily. Doma řekla, aby spěchal táta pro kůži s klenoty.

Pak byl sedlák tuze bohatý a jeho dcery se dobře vdaly.

Ale s dědkem to dopadlo špatně. Když uviděli čerti — to byli čerti, co s ním jeli ― že se nechal Helenkou ošidit, drápy ho roztrhali, kopyty rozdupali a ten zámek Holobrádek ohněm a sírou zničili.