Národu národní kulturu/Dr. Josef Matoušek
| Národu národní kulturu | ||
| Univ. prof. dr. František Mareš | Dr. Josef Matoušek | JUDr. Jindřich Mayer |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Národu národní kulturu |
| Autor: | Josef Matoušek st. |
| Zdroj: | Národní listy, roč. 76. č. 353. str. 18 Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | 25. 12. 1936 |
| Licence: |  PD old 70 |
| Odpověď vybrané osobnosti na anketní otázku od redakce Národních listů. | |
Když hlásáme nacionalismus a prohlašujeme jej za nejsilnější organisační princip v národě i ve státě, vytýkají nám, že jsme šovinisty, že zapomínáme, že nacionalismus dávno již dožil svou roli, že je třeba obrátit zřetel na vyšší organisační princip, který stírá rozdíly národních kultur. Proti tomu my dokazujeme, že nacionální princip ještě daleko nevydal všechny plody, a že je naopak třeba, aby nacionalismem byla prodchnuta nejen naše politika, náš stát, který jsme proto chtěli mít bezpodmínečně národním, nýbrž aby i ve vědě, v umění, ať slovesném nebo výtvarném, pronikal všude národní charakter, národní osobitost. To nám neznamená, že by umění a věda měly čerpat své náměty jen z domácího prostředí. I moderní architektura může ve svém slohu uplatniti svéráznou národní notu. Zdá se mi, že to dovedou v cizině lépe než u nás. Také malířství pokud nepropadlo docela úpadkovému snobismu — může ve svých moderních formách vyjadřovat národního ducha. Zrovna tak to je v umění slovesném i v hudbě. Jakmile však se umělec odtrhne od toho přírodního pouta, jež ho spíná s vlasti a s národem, jakmile chce být jen umělcem, umělcem světovým, který řeší umělecké problémy bez zřetele na náš národní charakter, pak ztrácí toto jeho umění jednu z nejsilnějších vzpruh a podnětů, jež může vynést umělecké dílo k věčným hodnotám. K tomu ovšem je třeba určitého citového založení. Kdo tvrdí, že celý svět miluje, dokazuje, že neví, co je láska. Nechceme, aby umělec nebo vědec stal se svou vědeckou a uměleckou prací pouhým přisluhovačem našeho kulturního, hospodářského a politického vývoje, nechceme ho zbavit práva, aby tvořil umělecky pro rozkoš z tvoření, aby hledal pravdu nekompromisně, ale jsme přesvědčeni, že je v zájmu samé umělcovy tvorby a vědcovy práce, zůstane-li celou svou duší, rozumem i citem spjat s půdou, s národem, s jeho historií, s jeho tradicí. Získá tím nejen národ a stát, nýbrž také hodnota jeho umělecké nebo vědecké tvorby.