Národní Báchorky a Powěsti/Chytrost nejsou čáry
| Národní Báchorky a Powěsti Božena Němcová | ||
| Zlatý lupínek | Chytrost nejsou čáry | Tři rady |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Chytrost nejsou čáry |
| Autor: | Božena Němcová |
| Krátký popis: | pohádka |
| Zdroj: | Soubor:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 7 - 1848.djvu |
| Vydáno: | Praha: Jaroslav Pospíšil, 1847 |
| Licence: |  PD old 70 |
| Index stran | |
K jednomu sedláku přišel kmotr jeho.
„Wítám tě, kmotře,“ řekl sedlák a potřepal kmotrowi rukou, „tyť si u nás již nebyl nepamětnou dobu, čím pak tě uctíme? Selko! zadus chutě tři holoubata, a než je upečeš, přines chléb, med a něco k zapití.“
Tak poroučel sedlák a selka se otočila na patě a běžela wen, by zadusila holoubata. Ještě je ale neměla oškubané, musel sedlák, proto že byl rychtářem, k nějakému řízení a kmotr zůstal sám.
„Nestýskejte si kmotře,“ omlouwala se selka, já budu s pečením hned hotowa, a sedlák se snad také co newidět wrátí. Chcete-li, wejděte zatím do sadu, máme zralé hrušky, budou-li wám po chuti.“
„Jen si jděte po swé práci; podíwám se tedy trochu do sadu“ řekl kmotr a šel tam. Selka si s prací pospíšila a než by si pomyslil, byly holoubata na pekáči, a za chwíli to wonělo po celém statku. Selku ta wůně tak rozmlsala, že když skoro již dopečené holoubátka obracela, nemohla se zdržet a jedno křidélko uloupla.
„Beztoho bude jedno holoubě pro mne; ať je tedy sním dříwe nebo později, wše jedno.“ Tak si myslila selka a po křidélku uloupla nohu a tak dále až jedno holoubě z pekáče zmizelo.
„Ale což to bylo jedno holoubátko, toť jen tak pro laskominy, pro pochoutku!“
„A což,“ rozjímala dále, „kdybych i to druhé snědla, wždyť by mne sedlák proto nezabil. Ba práwě že nezabil; ano naopak, kdyby wěděl, že mám na ně takowou chuť, sám by mi je dal. A tudy je to jedno, dá-li mi je, anebo si je wezmu sama.“ A mezi tím rozjímáním snědla pomalu i druhé holoubátko. „A co s tím třetím?“ prawila sama k sobě, a s chutí se na třetí podíwala. „Jedno nepostawím před kmotra, bylo by to pro hanbu, raději nic, ano raději nic. A newídáno, wždyt to není žádná wzácnost, má-li kmotr to holoubě nebo nemá.“
Po těch slowích mlsná selka holoubě na widličku napíchla, a než by pět zdráwasů odříkal, we zdrawí je požila.
Nyní když swou chtíč uspokojila, dělal jí prázný pekáč přece wrtochy, i přemýšlela jak se asi z toho wywleče. Ale ještě nebyla usjednocena, jakou wýmluwu si wezme, když pacholek do kuchyně wešel a selce oznamowal, že se sedlák wrací. Strčila honem pekáč do trouby, wyběhla na dwůr, a již měla plán hotowý. Jedním skokem byla w zahradě, a jakoby w nejwětším strachu křičela na kmotra : „Milý kmotře, pro wšecky swětice wás prosím utecte, můj muž se wrátil domů a je zlostí celý bez sebe; hledá tam nůž a křičí že wám musí obě uši uříznout.“
„Mně?“ diwil se kmotr. „Snad se kmotřičko mejlíte? Já sem mu ani slowem neublížil, proč by mně uši chtěl uřezat?“
„To já newím, co se mu stalo, ale prosím wás, jen utecte, já bych měla z toho smrt, kdyby se wám u nás něco stalo. A sedlák w zlosti není swůj, zabít a nezabít je mu jedno.“
Kmotr tedy na takowé přátelské domlouwání dlouho se nerozmejšlel, přeskočil plot, a polní stezkou šel k domowu.
Selka, sotwa wyšla ze sadu, potká sedláka.
„Nu kde je kmotr? Zawolej ho a dej nám jíst, snad sou už holoubata upečena?“ ptal se sedlák selky.
„Ba, ptej se na toho šibala, celá se zlostí třesu. Před chwilkou přijde mi pacholek powídat, že se hned wrátíš, já skočím chutě do sklepa pro ubrousek do truhly, zatím šelma kmotr wšecky tři holoubata z pekáče ukradl a s nimi pryč. Já něco takowého zahlídla, když se po sadu kmitl, ale kdožby ho dohonil!“
„I toť bych jaktěžiw do kmotra neřekl!“ diwil se sedlák. „Ale počkej ty nezdwořáku, ty zloději, přijď mi ještě jednou. Já se již na ty holoubata těšil, byly žluté jak mandle. — Ne, darowat mu je přece nemohu, kousek mi musí dát, aspoň kousek.“
A sedlák natáhl nohy, přeskákal dwůr i sad a uháněl za kmotrem, neustále křiče: „Jen kousek chci, ty šibale, jen kousek!“
Ale kmotr, když widěl sedláka za sebou běžet, chytl si uši a metal, co nohy stačily, tak že ho sedlák nemohl dohonit, a chuť na holoubátka na podruhé odložit musel. Mlsná selka se ale oběma kmotrům w duchu wysmála.