Moderní básníci francouzští/Vyznání (Gineste)
Moderní básníci francouzští | ||
Proklatí | Vyznání (Gineste) | Ženě čtyřicetileté |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Vyznání |
Autor: | Raoul Gineste |
Zdroj: | Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 178. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
Licence překlad: | PD old 70 |
V svém křesle gotickém dlí Alix s vlasem plavým
a tiše pomalu jahody otrhává,
jak bledé lilie prstíky mihem hravým
se chví, až prsteny jí tryská jiskra žhavá.
A otrhané juž bez lístků, bez zeleně
je zvolna ukládá na dno stříbrné číše,
a s okem plným snů zří v dálku zamyšleně
a v ústa chvílemi si jednu trhá tiše.
A trhá dále zas. — U nohou (s mnohým květem
na pestrém koberci) nos růžný v prackách maje,
si hoví nedbale chrt štíhlý s šedým hřbetem,
co s copy jejími za křeslem vzadu hraje
si páže mladičké, hoch starý patnáct roků,
tak sličný, dívka to že mnohý řek’ by v tuše,
ten bázní chvěje se a s vlhkou slzou v oku
se vzmužil zašeptat jí tajemství své duše.
Než, paní, odjedu, do zítřka — jaká muka!
Ó prosím, dovolte, ať ve polibku plachém
se dotknu jahody, jíž tkla se vaše ruka,
neb ústa vaše, ach! ta stejným svítí nachem!