Moderní básníci francouzští/Vlna
Moderní básníci francouzští | ||
V září | Vlna | Co vlny hovoří |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Vlna |
Autor: | Jean Richepin |
Zdroj: | Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 441–442. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
Licence překlad: | PD old 70 |
Než napočítáš do dvacíti,
se v moji zřítelnici vrylo
a pro vždy hluboce v ní skrylo,
co z jedné vlny může býti.
Ku zemi hnal se příboj směle,
a vítr ostrý fičel krutě,
já vzpřímený a nepohnutě
na skále stál jsem osamělé.
A zrak můj utkvěl na obloze,
tam chytil jednu vlnu v reji,
i měl jsem věrný obraz její
od obzoru až ku své noze.
To nejdřív bylo lehké chvění,
zelený atlas s modrým leskem,
to v záhyb velký vzrostlo bleskem,
jak dýchal by kdos v proudu vření.
Pak ocelová tyč to byla,
jež přímo v před se hnala tvrdá,
pak hora s bílým věncem hrdá,
jak Alpa ledem celá bílá.
A když to doletělo k zemi,
to netvor byl, chřtán otevíral,
juž, juž mé skály patu svíral
a svými rval ji sanicemi.
V tom splasknul a se sřítil náhle,
jak vyždímané splaskne prádlo,
půl tíže jeho zpátky padlo,
a kloktalo to v písni táhlé.
Půl druhá, pružná výše tryskla,
jak had, jenž tančí po ocase,
teď jako dlouhý v ostrém jase
meč vytasený z pochvy blýskla.
Teď byl to chochol! V divém vzmachu
se vítr jal mu rváti peří,
je rozmetal, že v matné šeři
vzduch plný slaného byl prachu.
Byl přelud to? Anebo snění?
Ne, nikoli! To pravda v skutku,
rej obrazů, jichž hravou půtku
jsem viděl v jednom okamžení.
Hle, takto roste, hřmí, se řítí
a zmírá velká divuplná
na těle Proteově vlna,
než napočítáš do dvacíti!