Moderní básníci francouzští/Sprosté víno
Moderní básníci francouzští | ||
Sultán | Sprosté víno | Špendlík na rukávu |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Sprosté víno |
Autor: | Gustave Nadaud |
Zdroj: | Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 368–369. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
Licence překlad: | PD old 70 |
Ty nepřicházíš z půdy pozlacené,
od Beaujolais, jež k Dijonu se táhne,
zrozeno nejsi z prsti vysílené,
kde Medoc plá, Angličan po němž práhne,
v svět jméno tobě cestu neproklestí,
ty’s nedostalo ceny v zápasech,
ty věrné břehu, jenž tě vídal kvésti,
ty sprosté víno, příteli dnů všech!
Ty nemáš z vosku toilettu zdobnou,
ni třpytnou zátku, známku firmy slavné,
tě nečeká číš úzká s rytbou drobnou,
ni pokál práce drahé, starodávné;
ty nesetkáš se s cetek třísní denně,
jež na kokety trůní půvabech,
hruď věrná podává se otevřeně —
ty sprosté víno, příteli dnů všech!
Chuť měnivá a rozmar přelétavý
nás často vodí pod nebesa jiná,
zda omluvou to, cizí půvab lhavý
že dražši často nám než domovina?
Duch, který blýská v čilém rozhovoru,
ten svádí umělých jak vůní dech,
leč domů rádi vracíme se z dvorů,
ty sprosté víno, příteli dnů všech!
Ty přirozené víno spravedlivé,
vzpomínku dávnou křísíš ve mně zase,
měl druha jsem a v upomínce tklivé
s ním žiju — odešel — to v dávném čase.
Ten veselost měl družnou v obyčeji,
tvůj skromný vkus a tón — ach, po letech
zřím jeho podobiznu, za ním spějí
mě modlitby, za přítelem dnů všech!
Máť život chvíle, v nichž to divě blýská,
kdy živěji plá slunce oheň skvělý,
kdy mníme, ruka, která dlaň tvou stiská,
že vůdcem hude pro život nám celý;
pak slávu chcem’, se v její vnořit dráhy,
jsme hodni sami ve zimničných snech;
kdo tvoji révu pěstí, jak je blahý,
ty sprosté víno, příteli dnů všech!
Teď zmizeli juž hosté z našich plesů,
jak odklizeny poháry a mísy,
na místo růží — pouze květy vřesu
a svadlé ještě s kadeří nám visí.
Juž odešli, co druhdy Ovid zpíval,
je pravdou tedy? — K tobě řídím spěch,
dům není prázný, byť se obzor stmíval,
ty sprosté víno, příteli dnů všech!