Moderní básníci francouzští/Soudce

Moderní básníci francouzští
Dialog	Soudce	Nepřítomné

Údaje o textu
Titulek:	Soudce
Autor:	Pierre Quillard
Zdroj:	Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 405–406. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Když ticho přísné noci skryje svět,
kdy hodiny jen chmurné znějí temně,
tu slyším, Soudce z temnot jde juž ke mně,
jenž hříchy zkoumá a pak prchá hned.

Bez togy, bez liktorů, bez seker,
bez jeku trub on přijde a mne zbudí,
hlas výčitky jen poslouchá v mé hrudi,
ten Soudce vnikaje v mé dumy šer.

Tu příšery, jichž nářek ztlumil den,
tu příšery, kterým den zavřel oči,
jak duchové ven z věčných hrobů skočí,
skráň bledou, zraněnou v můj vztýčí sen.

Polibky zapřené, vzpomínky, objetí,
sny mrtvé, za které bych teď se styděl,
vy, jež jsem miloval i nenáviděl,
žalobné pohledy, rty mstící, v paměti

Co chcete mojí zas? Ó strašidla,
ó nevolejte Soudce, vždyť vy víte,
že není asylu pro srdce zryté,
pro oběť, na kříži jež ustydla!

Však přísný Soudce juž v mé duši vstal
a rozsudek můj vyslovuje denně,
žal, hanbu, výčitky hlod neprodleně
on řekou ohnivou v mé nitro hnal.

Pak v nebe vzdálené on stoupá zpět,
zkad čekám darmo příchod Spasitele,
co zatím v propasti mé duše ztmělé
řve, klnouc jemu, celé peklo běd.