Moderní básníci francouzští/Sonety

Moderní básníci francouzští
Vichry	Sonety	Otázky a odpovědi

Údaje o textu
Titulek:	Sonety
Autor:	Henri de Régnier
Zdroj:	Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 421. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

I.

Já dlouho kráčel, noc kdy klesla k zemi,
já cítil, jak sny moje ranní mizí,
což nevedla’s mne v Palác dálný, cizí,
čár jehož dřímá stíněn alejemi?

Pod lunou, jež se snivá divně dívá,
bdíc nad pradávných zahrad zkonejšením,
kde v hustých hájích vížky s zvonků zněním
se pagod tají, mnohá klec se skrývá.

Spí ptáci na bidélkách ve snu líném,
tam zlaté rybky v nádržce jsou stínem,
tam v šeptání pláč zmírá vodotrysků.

Tvůj krok je záchvěv tvého šatu v mechu,
mou ruku vzala’s do svých ruček v spěchu;
ty znají hluboký taj tajných stisků.

II.

My půjdem k velikému vinobraní,
my půjdem trhat hrozny „Zapomnění“.
Nach večer ztratil, zblednul též jas denní,
slib na rtech Světa starého jest lhaní.

My půjdem k břehu bájných dekorací,
rybníků němých, krajin, z nichž sen dýchá,
kde v mrtvé moře spěje řeka tichá
a v zlatém písku deltou svou se ztrácí.

Ty Živá, mluvící jen řečí děvy,
mne chtělas spoutat v uzly plané révy,
já strh’ však pouta nepodmaněn slovy.

Vše mimo lásku tvou, ó Smrti bledá,
je nic! kdo kraj zná tajný, fialový,
kde v druhý azur Ticha věž se zvedá.